Au Pair Mix

Vím, že jsem říkala, že zkusím napsat dříve, jak po dvou týdnech, ale hold mi to asi nikdy nevyjde. Upřímně většinu času přes týden, když mám pár hodin volna dopoledne, se mi nechce. Přece jen napsání článku nějakou tu hodinku zabere a poslední dva víkendy byly celkem náročné tak jsem neměla ani moc čas.




Z Floridy jsme se vraceli v neděli, šli jsme naposledy na oběd s babi (mámou hostmum) a loučení bylo teda hrozné pro všechny. Ještě den před tím babi všem nakoupila dárky, děti dostaly nějaké oblečení a boty a i já jsem dostala klobouk na pláž. To jsem byla snad více ráda, jak malí. Prý to máme všichni, jak pojedem spolu na Hawaii. Loučili jsme se u auta, každý dal babi hug a když jsem jí objímala já tak mi řekla I love you, you're such a nice girl. To mě moc potěšilo a bylo mi líto, že už  jedem domů a ona tam ještě zůstává snad měsíc. Byla hrozně smutná.

Letěli jsme z Miami do Texasu, kde jsme přestupovali na letadlo do SF. Opět jsme šli do nějakého letištního klubu, kde jsme měli občerstvení.

V Texasu jsme neměli moc čas, tak jsme nasedli na letištní vlak, aby nás dovezl k našemu gatu. To jsem ještě neviděla, aby na letišti jezdil vlak, bylo to jakoby na střeše a stavělo to asi co 3 nebo 4 minuty u různých gatů. Zjistili jsme, že naše letadlo má zpoždění nějakých 20 minut tak jsme šli do mekáče (moje první návštěva mekáče tady snad). Měli jsme hodně tašek a ještě k tomu ty balíčky z mekáče tak HM poprosila pána, co jel s takovým dlouhým vozítkem kolem. Asi bych to popsala jako golf car ale bez střechy a s více sedadly za sebou v řadě. Ono je to určené pro invalidy, aby je rychle mohli přesunout. Pán kupodivu souhlasil, že nás sveze tak jsme si to fičeli k našemu gatu a lidi kolem se na nás trochu nechápavě koukali.
Pak zase dlouhý let. Znova první třídou, dokonce s námi letěl nějaký slavný baseballový hráč tak děti z toho byly unešené. Nejstarší se s ním pak na letišti vyfotila. Děcka byly hrozně unavené, s posunem času jsme dojeli domů kolem 10 večer, ale podle floridského času už byla 1 ráno a všichni ráno v 7 vstávačka do školy. Kluk, který vždycky brečí nejvíc ani pak nechtěl vylézt z auta, hrozně brečel, že mu je zima a že je unavený tak jsem ho musela odnést ke schodům, tam jsem mu už řekla až rychle vyběhne schody, protože je už hrozně těžký, schody bych teda nezvládla.
V pondělí ráno obvyklá rutina, snídaně, odvést do školy. HM děti rozvezla a na mě čekala hora prádla. Na Floridě měli hodně oblečení, bot a všeho možného a jelikož se tam budou vracet zase až na podzim a přes léto budou všechno to letní oblečení potřebovat tak jsme to všechno brali sebou. Vyšlo to asi na dvě plné brašny a to pěkně velké brašny asi jako můj 80 litrový kufr.

Jeden den mě a děti vzala HM na nehty. Měla jsem to jako odměnu za to, že když jsem jeden večer měla babysitting tak se malý pozvracel v posteli a já jsem ho musela osprchovat a převlíknout postel. Normálně by mě ani nenapadlo, že bych za to měla dostat něco extra, ale HM mi řekla, že je jí líto, že jsem to měla těžké s malým tak že mě chce za to vzít na nehty.

Jinak, abych i reagovala na jeden komentář. Ono se to možná zdá, že to nemám moc těžké u tady téhle rodinky a je fakt, že mám celkem hodně výhod, rodiče jsou super a já jsem za to moc vděčná, ale někdy jsou i dny, kdy malí neposlouchají, ignorujou co říkám, řvou po sobě, nebo mají záchvaty a to pak si kolikrát říkám, že po tom roce budu ráda, jak pojedu domů. Nejtěžší to je asi s malým, který si hrozně vymýšlí v jídle a brečí kvůli každé kravině. Dospělí mu pokaždé opakujou, že pláč není způsob, jak něco dostane a nikdo neudělají po jeho, když brečí. Musí se nejprv uklidnit a zeptat se normálně klidným hlasem, aby se s ním bavili o tom, co chce. On to udělá, ale příště stejně hned zase brečí a zase se celý proces a vysvětlování, že nemá brečet opakuje.. Třeba jenom řeknu, že na snídani máme vločky, které on nemá rád a malá mi normálně řekne, zeptá se, jestli může mít něco jiného, ale on se nezeptá, hned co dořeknu větu, brečí.
Jídlo, hlavně zeleninu chce mít na talíři odděleně, jinak brečí, že to je nechutné, že se brokolice dotýká jeho těstovin. Když máme na večeři něco, co on zrovna nechce, tak zase záchvat, pláč, křik..
Skoro každý den kňučí kvůli něčemu, třeba jen kvůli tomu, že jdem 10 metrů do kopce a začne kňučet oh my legs I'm so tired až to jde do pláče někdy. A o tom jídle fakt škoda mluvit. Párkrát brečel a řval na celý barák kvůli tomu, že jsem udělala těstoviny s omáčkou a meatballs a on je nechtěl. Nejprv brečel kvůli tomu, že ten druh těstovin nemá rád, pak pokračoval, že chce mít zeleninu na odděleném talíři, dál že nechce omáčku, pak že má až moc nudlí na talíři, pak že chce omáčku, pak že má až moc omáčky, pak že nechce mokré těstoviny ale suché, pak zas že nemá rád meatballs.. Někdy sedí vedle segry a začne brečet kvůli tomu, že mu přijde nechutné, že ona žvýká s otevřenou pusou. Jednou asi 10 minut řval na celý barák, prostě všechno bylo špatně.. pak ho už dokonce i jeho mamka poslala nahoru do pokoje až se jdu uklidnit, že bude bez večeře, což jsem se divila, měla zrovna po operaci a byla vyčerpaná tak toho asi už měla taky plnou prdel. Začal řvát ještě víc a běžel do pokoje tak já šla za ním, protože HM s nohou nemohla, snažila jsem se s ním promluvit, ale prd, zacpal si uši, přikryl se dekou, nezájem ani, že má mum po operaci. Odešla jsem zpátky teda a HM mi říkala, spíš se omlouvala.. ne jeho ale sebe.. že KVŮLI NÍ šel on včera později spát že je tired tak to je kvůli tomu a že se cítí BAD, protože to je její CHYBA. Tak jsem jí pěkně řekla, že to kvůli tomu určitě není, že to dělá skoro každý den, tak na mě koukala jako by nevěděla co na to říct a jak se za to omluvit a začla s tím, že neví, od kdy je takový, že když byl menší tak to nedělal. Tak jsme se všichni klidně najedli, HM šla nahoru s holkami a malý pak později přišel, sedl si a začal jíst tu večeři a najednou mu to chutnalo a snědl všechno! Dokonce mi i řekl, že mu to chutná! Já jsem tam akorát stála, čuměla na něho. Myslela jsem si, že mu HM něco řekla, ale ta s ním ani nemluvila prý. Takže hošánek vyhladověl, uklidnil se a nakonec snědl i to, co mu nevonělo předtím. Proto jsme se s HM dohodly, že pokaždé, když bude dělat scény tak ho budem posílat do pokoje. V poslední době to je lepší, tak uvidíme.

To byla jen taková vsuvka, jak to taky někdy vypadá. Když tu jsou dny jako tyhle, tak jsem pak naštvaná a fakt si říkám, že tohle další rok asi dělat nemůžu, ale pak zase přijdou dny, kdy jsou malí zlatí, pěkně si hrajou, jsou hodní, nemusím je napomínat, a to si zase říkám, že snad i prodloužím :).

První  volný víkend jsem šla ven s jednou holčinou, vyzvedávala jsem ji v centru. Moje první jízda do centra autem haha. To vypadalo, tam jsem se se svou zlatou navigací dostala celkem v pohodě, ale dostat se pa na určitou ulici to je oříšek. Je tam hodně jednosměrek a zrovna ta cesta, kterou jsem si vyhlídla, byla uzavřená, protože ji opravovali, ale nakonec se to nějak zvládlo. Ještě jak jsem čekala na slečnu, tak jsem si to zaparkovala v jedné ulici, šla zaplatit parkovací místo. Je to takový panel na chodníku u každého parkovacího místa jeden, do kterého se strčí special karta a předplatíte si, kolik času chcete na stání. Tak jsem platila a pán, co stal kousek ode mě mi říkal, že jsem si zapomněla natočit kola, že dostanu pokutu, ať si dávám na to pozor. Tady jak mají ty kopce všude tak se musí povinně natočit kola buď k chodníku nebo do cesty podle toho, jestli stojíte směrem z kopce nebo do kopce. Minule mě zas jeden pán upozornil na to, že nesmím parkovat u panelů, které mají žluté a červené hlavičky, což mi nikdo neřekl a z toho panelu jsem to taky nezjistila.. Tak jsem se vyhnula další pokutě.
S tou holčinou jsme teda jeli ke golden gate bridge. Byla tam pěkná vyhlídka.

Pak jsme si zajely na oběd do jedné sushi restaurace, kde si sednete a talířky se sushi plujou na minilodičkách dokola a vy si můžete vzít. co chcete. Pak zaplatíte podle počtu a barvy talířků. Pak jsme vyrazily na nákupy klasicky.

I tohle tam měli

Special japonská zmrzka

 Já jsem si nic nestihla koupit, protože zrovna, jak jsme byly v obchodě tak mi volala HM, jestli jsem teda doma, že mám babysitting. Měli ten den doma párty a já měla být s malýma na hodinku, dvě nahoře. Tak jsem se divila, blbě jsme se ráno totiž pochopily. Řekla mi, že bude potřebovat pomoct s bed time a že we will feed kids dinner (nakrmíme děti večeří) ta já pochopila, že jim dají najíst oni a ona tím myslela i mě, ale tak zavolala včas takže jsem si chytla taxíka a byla doma akorát na čas.

Minulý pátek jsem měla taky hlídání, trochu jednodušší než obvykle. Jeli jsme na večeři do klubu, kde bylo spoustu dalších rodin. Dospělí měli párty dole a já byla s dětmi (asi 10 děcek) nahoře a hlídala je u toho, jak sledovali pohádky. Bylo to easy, protože oni jsou všichni z té televize vždycky jako zhypnotizovaní. Takže spíš jsem koukala s nima a dělala dozor, aby se náhodou nezačli hádat nebo tak něco.
V sobotu jsem prozměnu šla nakupovat haha, vypadla jsem už před polednem. Sešla se s jednou holkou a utratila víc než je má týdenní výplata, očividně si budu muset najít jednou dost dobrý job, protože jsem schopná utratit 300 dolarů během jednoho odpoledne. Po nákupech jsme šly se projít, pak zase do obchodů a pak do kina na Iron Man 3, kdy se k nám přidala jedna mexičanka. Doma jsem byla dost pozdě, tak jsem zalezla do pokoje a druhý den v neděli zase HP nebyli celý den doma tak mi pak od HM přišla večer SMSka, že jsem jim chyběla a že je jí líto, že jsme se během víkendu nepotkali. To bylo od ní hezké :).

Tenhle týden mě taky vzala do gym do dámského klubu, a to byste teda měli vidět. U každého běhacího/šlapacího stroje obrazovka, vstup na sluchátka. To se to pak jinak posiluje :)