neděle 14. července 2013

Bordel v hlavě

Někdy mi přijde, že nedělám nic jiného, než jenom pořád uvažuju a uvažuju, jak to se mnou vůbec bude.
Tak nějak jsem doufala, že když budu tady, že přijdu na to, co chci dělat, ale nakonec mám z toho ještě větší bordel, protože se mi otevřelo více možností a rozhodnout se je strašně těžké.



 Nejdřív šlo o to, jestli tady prodloužím nebo ne. To už jsem se tak nějak rozhodla, že bych prodloužila o 9 měsíců hned z několika důvodů. Ten rok, kdy má člověk dva týdny dovolené a pár volných víkendů je hrozně málo na to, aby si to tady člověk procestoval celé a nebo aspoň to, co by chtěl. Kromě toho, že je málo volného času tak taky pak chybí peníze.. Lidi sice vidí, že au pairky mají necelých 200 dolarů na týden, ale už si nespočítají, že ceny jsou tady někdy i 10tinásobně větší a člověk by sice něco našetřit v pohodě mohl, ale to by nesměl chodit vyloženě nikam. Jo to v ČR za takové prachy by se měl člověk skvěle.. Tady to mají životní minimum. Takže mám ještě plány si toho tady více procestovat a i snad více našetřit, když už tady jsem. Časově mi těch 9 měsíců prodloužení vyjde nejlíp, abych pak navázala na školu a vše si doma zařídila.
Jeden den jsem byla konečně na 100% rozhodnutá, že tady prodloužím o 9 měsíců a pak pojedu domů studovat. A to pak přijde týden, kdy je všechno fajn, děti mají kempy, mají dobrou náladu, protože zrovna ten den nic nemusí dělat, nezlobí.. Venku je krásně a já si tak píšu s kamarádkou a počítám. No když přijedu do ČR po prodloužení a půjdu na výšku tak po bakaláři to mi bude 25 až skončím a au pair programy jsou do 26.. (Člověk musí přiletět do USA předtím než mu bude 26, i kdyby to bylo den před narozeninami)...hmmm... to by mi ještě pak na dva roky vyšlo znovu :D. A pak si říkám, že nejsem normální, že ani nemám půl roku za sebou a už plánuju další au pair pobyt. Když ono to je takové, že ráda cestuju, je to fajn a co u nás.. Skypovala jsem s rodinou a říkali, co se zase u nás děje a tak jsme se bavili, že i ty špičkové obory, doktoři apod. u nás mají velké prd podle doktorů na západě a tady v USA.. A zase po tom skypu jsem si říkala, že do ČR není fakt pro co se vracet a zase jsem začala uvažovat, že bych studovala tady. Jenže problém. Do ČR mě nic moc netáhne, ,,jen" mi chybí pár lidí. Říkala jsem si, že kdybych tady měla aspoň segru tak bych to dala, ale takhle bez nikoho to je hrozně těžké. Pak člověk slyší příběhy jako prarodiče z čech přiletěli za vnoučaty do Ameriky a ani se spolu nedomluvili. My, co jsme zvyklí vyrůstat blízko příbuzných a u babiček. Tady nic takového neexistuje. Někteří u nás malí chodí v 1. třídě sami do školy. Tady? 9letá holka by nebyla schopna se o sebe postarat, ani si nevytáhne lžičku ze šuplíku.. to se zeptá, aby jí to někdo podal. Jít 7 minut pěšky do parku místo jet autem? Nemožné, pokud nechcete poslouchat kvílení a kňučení, jak je to namáhavé pro ně jít pěšky. A takových věcí, které tady jsou na nic je víc a v tom mi ČR chybí. Jeden by si myslel, že se Amíci budou skvěle oblíkat. Houby.. Tady lidi běžně chodí v takovém oblečení, že bych to snad někdy nenosila ani po doma. O tom jsem se tady bavila i s Američany, co byli v Evropě a říkali, že to se jim na Evropanech líbí víc, že jim záleží, jak vypadají.. Tady vám přijde člověk na rande ,,ve věcech po doma" a člověk se cítí, jak by jste mu byli ukradení, jak by mu bylo jedno, jak na vás zapůsobí (to nejsou jen moje slova :)). To pak já kolikrát jdu a lidi tady mají ve zvyku vás na ulici oslovovat (to se mi zas tady někdy líbí), že člověk stojí v řadě v obchodě a člověk před vámi se s vámi pustí do řeči i prodavačky, to je vždycky ,,Hi how are you". U nás doma říct prodavačce ,,čau, jak se máš" tak si bude myslet, že jste sjetí. Sice to je tady taková přetvářka - část pozdravu, že ve skutečnosti je těm lidem jedno, jak se máte, nebo se nudí v řadě tak si pokecají no a co.. ale líbí se mi, že nemají problém se jen tak pustit s někým do řeči. To u nás spíš každý je takový, že si nerad povídá s cizími lidmi a spíš se snaží vyhnout nějakému kontaktu.. aspoň mi to tak kolikrát přišlo. Ale zpět k tomu, co mi vadí na tom oblíkání. Já jak jsem zvyklá prostě nejít ven v nějakých elasťákách, ale obléct se hezky, tak pak třeba jdu a to mi pořád někdo říká, že vypadám fancy. Ze začátku to je fajn, ale mezi těmi lidmi si pak člověk přijde - oni tomu říkají overdressed - to je asi tak jako bych si vzala v ČR do školy plesové šaty. Kolikrát si připadám fakt jako blbec, ale nebudu se oblíkat jako oni, jen proto abych zapadla. Hlavně tady mají spoustu obchodů jako Forever 21, kde je plno takového pěkného oblečení, ale pro ně to je prostě fancy.
Neříkám, že všichni tady chodí takhle, ale většina jo. 
Další věc, co se mi na SF líbí (je to hlavně v SF, ne v celé americe), že je takové liberální. Tady je taková spousta gayů, hippísáků, lesbiček, transvestitů.. Chlap si jde v sukni, v paruce, na podpatcích a lidi ho neřeší, nikdo si na něj neukazuje, nepomlouvá ho. V jedné části SF jsou dokonce kavárny, kde chodí nahatí lidi. Prý si tam přijdou, jen třeba mají ponožky a boty a pijou si tam kávu nahatí a je to prostě normální.. :D U nás takhle někdo přijít někam, tak už je zavřený v base. Tady člověk může být kýmkoli chce. Sice mají svoje určité místo, ale mají ho a kdo nechce ať tam nechodí. 
I je třeba fajn, jak to mají věkově posunuté. Většina amíků (hlavně těch chytřejších) si vážně buduje kariéru a studuje až do těch 30-35 a rodiny zakládají až potom. U nás být ženská svobodná a bez dětí ve 32 tak si na ni lidi asi ukazujou, ale tady to je normální. Přijde mi, že si i ten život více užijí. Hlavně hodně lidí si neuvědomuje, jaká je zodpovědnost mít děti. Po tom, co se děcko narodí tak to je už hlavně o něm. Už člověk se nemůže tolik ohlížet na sebe a užívat si, cestovat si apod. Já se starám o 3 děti a jsem ráda, jak mám o víkendu volno a klid. Rodiče si takové volno vzít nemůžou. To mi třeba nikdy nedocházelo. Je fakt že evropské děti jsou samostatnější, ale i tak když si uvědomím, že u nás maminy zvládají chodit do práce, postarat se o cca 2 děti, navařit všechno, uklidit celý barák, postarat se o zahradu a všechno zařídit a tady americké maminky některé pořádně ani nepracují, mají aupairky, uklízečky, zahradníky a stejně nestíhají a jsou strašně vytížené. Taky jsem si všimla, že americké matky nezvládají dělat více věcí najednou. To jsme se bavili s více aupairkami a u většiny to je to samé. Přitom to jsou všechno vzdělané ženské.
Pak když si uvědomím u nás teďka přijedu, půjdu na školu, i kdyby byla dobrá tak pak budu makat celý život, abych si vůbec postavila barák třeba, protože sice naši rodiče jako mladí měli o dost menší platy, ale taky postavili barák sami za takových 100 000. Od té doby se ty platy zase až tak moc nezvýšily, ale ceny baráku narostly o dost víc. Dále (pánové bez urážky) chlapi se více vyznali ve všem a byli schopní si barák postavit ,,sami" s pomocí příbuzných. Dneska mi přijde, že už to tak moc nefunguje (jak kde). Hlavně zruší důchody a nepřijde mi, že by naše generace uměla tak šetřit, jak to dělali naše babičky a dědečkové. Ti dostávali důchod a měli našetřeno hodně. My nedostanem nic a budem mít našetřeno velké kulové. To se pak asi vážně všichni sejdeme pod mostem na stará kolena :D. Člověk si sice může šetřit na důchod, ale když si uvědomím, co rodiče musí platit všechno a co já jednou bych jako rodič třeba platila.. pojištění všem, účty, věci do školy, nejlíp spoření dětem, aby něco měly do začátku, hypotéku na barák (pokud nebudu chtít žít s rodiči), sobě důchodové pojištění a kdybych měla dětí víc a plat minimální tak to mi pak přijde nemožné. Ti lidi fakt pak žijí od výplaty k výplatě a mají z toho života velké houby.
Asi nejlepší řešení by bylo tady pěkně studovat něco takového, aby vám pak dali pracovní víza a pracovat tady několik let. Mezitím žít vážně jako skrblík, v malém bytě, neutrácet, šetřit a třeba po 5 letech přijet do ČR a s těmi penězi u nás.. Pfffff uhmm to by mi bylo fajn. 
Takže to je takové velké rozhodnutí - vrátit se do ČR, vystudovat a shnít tam, ale být kousek od svých blízkých a nebo zatnout zuby, mít se fajn, ale být bez rodiny. Člověk si neskutečně uvědomí, jaká to je dálka. Ještě být někde v Evropě tak se člověk dostane několikrát do roka domů a nebo kdykoli potřebuje za pár stovek za pár hodin. Odtud? To není už taková sranda. 
Nějaké rady? :D Já nedělám nic jiného, než nad tím pořád přemýšlím a už se za chvilku zblázním :D. 
P.S. Milionáře, s kterým bych byla in love a který by si mě vzal a odstěhoval by se se mnou do ČR, jsem ještě nenašla :( :D (to je vtip, kdyby to někdo nepochopil :P)

7 komentářů:

  1. Ahoj Mia,
    nezufaj este sa ten milionar mozno najde ")...
    Inac precitala som si tvoj blog od zaciatku, hlavne som sa k tomuto dostala cez tvoj minuly co si bola v Holandsku nakolko sa ja teraz chystam do Holandska ") (necitala som vsetko co si tam popisala kedze to bolo strasne negativne a nechcela som sa dat znechutit) dufam ze moja rodinka bude ok "D. K tomu co si pisala ze nevies co dalej-ja som a tom podobne s tym rozdielom ze vysku mam uz za sebou a az po skonceni si clovek uvedomi (ked si hlada pracu) ze mozno vobec v tej oblasti robit nechce nakolko su zo zaciatku zle podmienky, tak som sa rozhodla este s "pracou" nezacinat a byt aupair.
    Julia

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Julia,
      já jsem právě chtěla vypadnout někam hned po gymplu, ještě před výškou, protože jsem měla představu, co by mě tak asi bavilo, ale nebyla jsem si jistá a myslela jsem, že mi tohle pomůže. Na jednu stranu pomohlo, na druhou přibyly nové možnosti a já se zase neumím rozhodnout, ale mám ještě celkem čas takže uvidíme, jak to bude..
      Kde budeš bydlet v Holandsku? V jakém městě? Přeju ti, aby tvá rodina byla super a vyšlo ti to a měla jsi skvělé zážitky odtamtud!

      Vymazat
    2. Ahoj Mia,
      tak potom to je velmi dobre, ked vies co by ta bavilo robit (niektori ludia to ani za cely zivot nenajdu), aj ja by som uz vedela co by ma bavilo a chcela by som este v holandsku pokracovat v studiu (maju tam dobry program na jednej univerzite)aj preto som si vybrala holandsko. Byvat budem v meste Eindhoven na juhu krajiny ") a uz sa celkom tesim ako sa zacne nieco nove. A ked vravis ze sa ti objavili nove moznosti, podla mna to je len a len dobre a sla by som do nich "), treba si zvazit co a ako a uvidis. Niekedy sa stava ze ked sa clovek nevie rozhodnut a trapis sa, riesenie pride samo od seba len tomu treba nechat cas ").
      Dakujem za prianie, dufam ze budem mat dobru rodinku a aj zazitky.
      Julia

      Vymazat
  2. Ahoj Mio, zaímalo by mě, jak to je s tvou angličtinou, na jaké si asi byla úrovni, když si přijížděla a jak ses zlepšila, popř. jak moc to bylo těžké a jestli ses nějak intenzivně sama doučovala.Přečetla jsem jen několik článků tak se omlouvám, jestli jsi na tohle téma už psala, jinak držím palce, ať se máš co nejlíp,
    K.
    (Já jsem první týden v Holandsku, ale jen na dva měsíce, a zatím ok.. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, myslíš, jak jsem si zlepšila angličtinu, zatímco jsem byla v Holandsku a nebo tady v USA? :) Jinak přeji taky good luck :)

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Promiň, že odpovídám až teď.. Já tady jela s tím, že jsem měla udělané FCE zkoušky (středně pokročilá úroveň) a maturu z angličtiny takže si myslím, že jsem měla angličtinu celkem dobrou. Po tom půl roce mám pocit, že jsem si obohatila slovní zásobu o takové ty běžné věci, které používáš v každodenním životě. Nepřijde mi, že bych se naučila něco super extra, žádná těžká ani odborná slovíčka. Nicméně dokážu mluvit plynule s Američany o normálních věcech. Kdyby přišlo na něco složitějšího jako věda a technika například tak bych měla nejspíš problém, ale když se zeptáš někoho, aby ti to vysvětlil, tak lidi jsou většinou ochotní a ty se tím zase učíš :).
      Nejvíce mi to ale pomohlo, a toho si vážím nejvíc, v sebevědomí mluvit. Ve škole jsem si nebyla tak jistá ve speaking.., vždycky to byla moje nejneoblíbenější část. Teď mi to je jedno.. ať jdu s malým k doktorovi, kde mě pošlou s ním na rentgen do nemocnice bez jakéhokoli dalšího návodu, tak to neřeším, jdu, nebojím se toho, že se nedomluvím.. nebo mi host mum řekne, ať zavolám do autoservisu ať přijedou a vyřeším chcíplou baterku v autě.. neřeším, jsem schopná se domluvit. Chtěla jsem lekce angličtiny pro pokročilé, ale tady u nás v SF jsou na nic bohužel. Je málo lidí takže spojí pokročilé se začátečníky a ty z toho máš velké kulové.. Doufám, že teď mi vyjde nějaká normální class, ne angličtina, ale nějaký jiný předmět a já si rozšířím slovní zásobu v něm. Kamarádce to třeba pomohlo a takhle se naučila plno slovíček, protože mezitím, co se učila tak si musela dost věcí překládat a doučit se :). Řekla bych, že teď mluvím plynule bez většího přemýšlení, předtím to bylo rozhodně horší a i když jsem se domluvila tak jsem musela mnohem více přemýšlet, teď to jde většinou samo :)

      Vymazat