úterý 2. prosince 2014

Všechno jednou končí a něco nového začíná


Hádám, že je to tady. Poslední příspěvek na tomto blogu..

středa 26. listopadu 2014

Alcatraz

Host rodiče s dětmi v neděli odletěli na Floridu a malí byli smutní, že neletím s nimi. Malý mě objímal na rozloučenou asi 5 minut, a to zrovna on většinou takové věci moc neřeší.. Na dveřích od pokoje mi nechali velký plakát, na který napsali Happy Birthday, nakreslili Golden Gate Bridge a pár dalších obrázků dokola (udělali to ve stylu hry monopoly), abych měla od nich aspoň něco v sobotu na narozeniny, než přijedou :).


V pondělí odpoledne jsem vyzvedla 3 holky z letiště. Projely jsme se po městě a stihly zajet na Twin Peaks, slavnou točitou a strmou část Lombard Street, Palace of Fine Arts, kde jsme se na chvíli prošly a kolem Golden Gatu domů k nám.

Palace of Fine Arts

úterý 18. listopadu 2014

Poslední den jako au pair

A je to tady - můj oficálně poslední den jako au pair. Host mom se mě ráno ptala, jestli si zítra přispím (jinak vstávám na sedmou) a mně to pořád nedochází. Pořád mi přijde, že zítra bude normální den jako každý jiný.

středa 12. listopadu 2014

Poslední pracovní týden

Příští úterý 18. 11. budu oficiálně pracovat naposled. Jsem nějak divně klidná. Hádám, že buď mi to pořád ještě nedochází a nebo jsem s tím už smířená.

Poslední dny s malýma si užívám. Tenhle víkend jsme byli pořád spolu. V pátek večer jsme měli s malým movie night jen my dva, protože holky měly sleepover u kamarádek.. 

sobota 1. listopadu 2014

Nová au pair a 17 dní do konce programu

Vzhledem k tomu, jak tady čas neskutečně rychle utíká, věřím tomu, že se ani nenaděju a už budu psát článek typu - zítra se vracím do ČR. Na jednu stranu se moc těším, nicméně dva roky tady jsou dva roky plné vzpomínek a emocí úzce propojených s městem, které budu opouštět a které naprosto zbožňuju. 

Happy Halloween! + fotky z Fleet week

Včera byl ten velký večer a noc - děti šli trick or treat a já jsem se chystala ven. Myslela jsem, že si na sebe znovu vezmu svůj cupcake kostým z minulého roku, ale nějak jsem na něho vůbec neměla náladu. Tak jsem tak přemýšlela, jestli vůbec někam chodit, procházela věci ve skříni, jestli něco nevymyslím a pak mě napadlo jít za Sandy z Pomády. Naštěstí jsem měla takové oblečení, které vypadalo skoro stejně jako její obleček v jedné části filmu a zábava mohla začít :), ale to jsem ještě nevěděla, jak se to tu noc vyvrbí..

jednotlivé kousky nosím normálně odděleně, ne dohromady :D

sobota 18. října 2014

Japanese Tea Garden, Pumpkin patch a projížďka na slonovi

Malá měla ve škole speciální den, kdy si mohla pozvat rodiče nebo special friend. Byl pátek a do školy jsem přišla kolem 11. Celý první stupeň se sešel na travnaté ploše u školy a tam každá holka (je to jen dívčí škola) měla mít piknik se svým special friend.

neděle 7. září 2014

Šťastné chvilky s host family :)

Byl úterní večer. Všichni jsme seděli v naší oblíbené sushi restauraci a jako obvykle u kulatého stolu jako jedna velká šťastná rodina. Host mom, děti, já a F. - au pair, která tady byla přede mnou, která tady byla nějakou chvíli se mnou, aby mi vše ukázala, která odjela a vrátila se po roce a půl, aby tady s námi strávila více jak dva týdny. Zatímco se děti vyblbovaly, host mom se snažila mít proslov na rozloučenou pro F. a taky pro mě.

pondělí 25. srpna 2014

Jak jsem prospala zemětřesení

V noci ze soboty na neděli po 3. hodině ranní jsme tady v SF měli zemětřesení o síle 6 stupňů. Nejvíce to postihlo severní část Bay area a hlavně Napu, kde trávíme celé léto.

neděle 10. srpna 2014

Your return flight home has been booked!

Už je to tak. Mám to všechno už na internetu v aupair roomu - přesně kdy letím, v kolik, přes co.. Je divné, že se tak nějak těším?

čtvrtek 7. srpna 2014

Relax v Napě

Přes léto rodina bývá v Napě a já s nimi. Většinou jsem ve stejném condu - apartmánu jako oni, ale tenhle týden mají volný další apartmán, který jinak pronajímají, a tak ho mám jen pro sebe. Kuchyně propojená s obývákem, dvě ložnice s koupelnami. Tak si tady posedávám ve svém volnu a říkám si, že to by mi úplně vyhovalo. Střádám plány do budoucna. Už jsem zaslala agentuře data, kdy bych chtěla letět domů. Au pair program mi oficiálně končí 18. listopadu a pak mám měsíc na to, abych opustila USA. Au pairky většinou ten měsíc volna využijí na cestování.

pondělí 4. srpna 2014

Road Trip Cali, Vegas, Utah, Arizona

Zdá se jako by to bylo včera, co jsem tady přijela a přitom jsem o víkendu už dostala od agentury email, abych si zabookovala zpáteční letenku do ČR. Odlet listopad-prosinec.

Cítím se rozpačitě. Na jednu stranu se nemůžu dočkat na všechno, co jsem si naplánovala. Na druhou stranu bude těžké opustit San Francisco a host rodinu, když vím, že se tady jen tak rychle znovu nepodívám. Ale budu myslet pozitivně :).

Jsem ráda, že segra s mamkou stihly za mnou přijet a já jim mohla ukázat San Francisco, místa, která tady miluju nejvíc. Spolu jsme se taky vydaly na road trip a viděly spoustu krásných míst. Koukněte:

pátek 1. srpna 2014

Návštěva z ČR aneb proč český národ je tak jiný

Když si vzpomenu, jak máti byla proti tomu, abych odjela a pak jak to bylo v pohodě, když jsem byla tady. Na skypu jsme si vždycky sdělili s rodinou novinky, jak se mají, co dělali.. Nebyla jsem tam, nebyla jsem zahrnuta do žádných hádek, a tak mi to vyhovovalo.
Myslím, že to není jen věc naší rodiny, ale obecně to vypadá, že to je v ČR normální. Kyselí, životem otrávení lidi, hádající se kvůli každé blbosti. Od té doby, co jsem tady, jsem se nehádala snad s nikým. Doma to kolikrát bylo na denodenním pořádku. A nebyly to hádky jen kvůli mým životním rozhodnutím, ale kvůli úplným maličkostem a blbostem jako je jídlo apod.
Přijela jsem tady a naučila se, že to takhle není normální všude. Naučila jsem se, že věci se dají řešit s chladnou hlavou a nad maličkostmi se člověk nemusí vůbec pozastavovat. Naučila jsem respektovat rozhodnutí ostatních, i když se mi nelíbila. Naučila jsem se říct svůj názor namísto toho, abych musela toho druhého přesvědčit za každou cenu. Naučila jsem se, že můj názor není ten jediný správný a že správný názor nemusí být jen jeden.
Byla jsem v ČR na dovolené a vadilo mi tam hodně věcí. Vadilo mi, že lidi místo toho, aby ostatním přáli tak jim závidí a snaží se zkazit radost za každou cenu. Viděla jsem, že jsou lidi nešťastní, neumí si užít maličkosti a neváží si toho, co mají. Problémy jsou všude. Mají je lidi v ČR, mají je lidi tady. Tady ale jdete do obchodu a prodavači se usmívají, povídají si s vámi a starají se o vás. Oni snad nemají problémy? Samozřejmě že mají. Ale proč by to dávali sežrat a kazili den někomu, kdo s tím nemá vůbec nic společného? Místo toho rozdávají úsměvy a my je tady oplácíme a snažíme se tím udělat den lepším pro všechny.
Hodně lidí si neuvědomuje, jak nás chování a nálada druhých ovlivňuje. Taky mám občas den blbec, kdy mě něco štve, ale když jdu ven nebo jsem s rodinou tak se snažím na to nemyslet a užívat si čas strávený s nimi. Někdo by mohl namítnout, že se přetvařuju. To, že jsem sama v pokoji a jsem smutná kvůli nějakému problému a pak jdu nahoru za dětmi a ony přiběhnou, obejmou mě, veselé a šťastné, neznamená, že je pošlu pryč, protože mám blbou náladu. Místo toho abych zůstávala ve své smutné bublině, raději nechám to pozitivní jít dovnitř. U nás to lidi neumí. Můj táta je výborný příklad. Pokud mu něco zkazí náladu, tak pak je naštvaný na všechny a je lepší s ním nemluvit. Je ve své bublině a nic se k němu nedostane. Takže například pohádá se s mámou kvůli něčemu a pak má hádavou náladu s každým. Tady host mom se pohádá s host dadem, přijdou děti nebo já a na nás se usmívá. Nepřetvařuje se, prostě nechá to být.
V ČR, i když máte dobrou náladu, sotva vylezete z baráku a jdete mezi lidi, kteří se tváří otráveně, smutně a naštvaně tak vás to prostě pohltí a váš úsměv je tatam. Tady máte špatnou náladu, jdete nakoupit a to, že se lidi na vás usmívají a jsou k vám hodní vás ,,nutí" usmát se taky. Člověk pak odchází s mnohem lepším pocitem.
Proč tohle všechno píšu. Všichni jste viděli nadpis ,,Návštěva z ČR" a teď si říkáte, co to čtete za výlev, který s tím nesouvisí. Původně jsem chtěla napsat článek o tom, jak mamka se segrou za mnou přijely na návštěvu, nahrát fotky apod. jako vždycky, ale po prvním odstavci se tento článek začal vyvíjet úplně jinak a já se rozhodla, že to je v pořádku a pořád ho dokončím. Ona totiž ta návštěva z ČR s tím taky souvisí.

středa 4. června 2014

Friends or Lovers?

Dneska začnu hodně netradičně. Pročítala jsem si blog od začátku mého pobytu tady až do konce
loňského roku. Zmínila jsem vše možné, jak to tady funguje, rodinu, děti, práci, zážitky z cestování, ale nikdy jsem se nedostala pořádně k tématu ,,chlapi" a k tomu, jak funguje to jejich randění a jak se tady hledají kamarádky.




pátek 30. května 2014

What happens in Vegas..

Nespočetněkrát jsem slyšela crazy story kamarádek a známých z Vegas a nemohla jsem se dočkat, až tam pojedu taky. Město plné zábavy, kasín, klubů s nejlepšími světovými DJ's, strip klubů,
bazénových párty, koncertů, představení, výstav a hotelů, které jen tak někde jinde neuvidíte. Každý si tam najde to svoje. Někdo tam jede na koncert, někdo na show, někdo gamblit do kasína. Spousta lidí tam byla kvůli rozlučkám se svobodou, spousta lidí slavila narozeniny a my tam jely s holkami jen tak zkusit si jak vypadá ta pravá pařba ve Vegas.


neděle 18. května 2014

Cruise to Mexico / Plavba do Mexika

aneb pár dalších vyškrtnutých položek z Bucket Listu.

Byl konec března, sobota večer  a kamarádka mě vyzvedávala doma. Jely jsme k ní, pobrala si vše, co potřebovala a pak jsme si vzaly taxík na nádraží. Jely jsme busem přes noc až do LA. Zrovna se rozednívalo, když jsme tam dojely. Daly jsme si kávu a místní dopravou se dopravily do přístavu.
Tam už na nás čekala cruise ship obrovská jako několik baráků dohromady. Vešlo se na ni asi 2000 cestujících, měla cca 14 pater a délku si netroufám tipnout.

V přístavu




 Odbavili nám kufry, zaregistrovaly jsme se a každá jsme dostaly vlastní klíč (kartu) od pokoje, který sloužil taky jako kreditka na placení na lodi. Na konci pobytu nám pak z účtu odečetli peníze za vše, co jsme tím ,,klíčem" platily.

Vstup na loď a první dojmy:

středa 30. dubna 2014

Facebook & Google exkurze

Očekávání bylo nejspíš až moc velké po tom, co jsem viděla film Internship -,,Stážisti". Po návštěvě Facebooku a Googlu jsem byla celkem zklamaná. Facebook byl fajn. Měli jsme s kamarádkou dobrého průvodce, který nám všechno vysvětlil a ukázal nám všechny zajímavosti. I tak to ale nebylo to, co jsme čekaly. Od Googlu jsem po tomhle čekala víc, ale ten  byl ,,horší". Jenom kancly, občas nějaké sochy a umění.. Průvodce byl taky takový nic moc, možná i to hrálo roli.

Facebook

Někdo by si představil jednu obrovskou modrou budovu, přitom to je komplex budov. Přirovnala bych to ke campusu. Člověk projde vchodem dovnitř, nahlásí se na recepci - za kým jde apod. Bez známého, který tam pracuje, se tam nedostanete. Pak pokračujete a vejdete do takového mini městečka. Mají tam chodníky, trávník, vysázené stromy, lehátka, různé restaurace, cukrárnu, ve kterých mají všechno jídlo a pití zadarmo. Mají tam i hernu, různé stolní hry, posilovnu atd. To vše je olemováno kancelářemi. Lepší pracovní prostředí asi nenajdete :).


neděle 27. dubna 2014

Po dlouhé době

Pro změnu jsem teď měla zkažený počítač a tenhle týden jsem se konečně dostala k tomu, abych si koupila nový, jupí!

Od února se toho stalo hodně takže to nějak shrnu pěkně po pořádku.

Naposled jsem psala, že jsem byla nemocná. To už je naštěstí za mnou. Co by vás mohlo zajímat.. Kontrolovala jsem stránky pojišťovny a nebýt pojištěná tak by mě ta jejich lékařská péče vyšla cca na 20 000 korun. Být tady bez pojištění se rozhodně nevyplatí :).

středa 26. února 2014

Štěstí, kde jsi?

Vypadá to, že se s psaním článků častěji nepolepším. Mám teď ale velmi dobrou výmluvu. Jsem nemocná už dva týdny, ale pěkně po pořádku.. 

,,Dovolená" v ČR utekla celkem rychle. Pocity? Domů jsem se těšila. Spíše jsem se bála, že se mi nebude pak chtít zpátky do USA. Rutina au pair mě už zabíjela, ale ještě jsem nakonec odjížděla ráda! 

pátek 24. ledna 2014

Po roce doma - Where's home anyway?

Máme po Vánocích, ,,oslavili" jsme Nový Rok a já jsem teď doma v ČR na návštěvě a už se mi to taky krátí, protože v úterý už letím domů do SF.

sobota 4. ledna 2014

Technické hlášení :D

Jedna z čtenářek mě upozornila na to, že u předchozích příspěvků se nezobrazují fotky. Chyba byla u mě. A protože blog bez fotek by nebyl to pravé tak jsem včera strávila asi 4 hodiny přehráváním fotek jak u článků tak i v Bucket Listu. Všechno zase krásně funguje. Kdybyste náhodou narazili na nějaké nefunkční fotky, dejte mi prosím vědět. Stačí napsat krátký komentář u příspěvku. Přeji příjemné čtení a moc děkuji za upozornění! :))