neděle 29. prosince 2013

Boston a NYC aneb Let it go! Část 2

Z Floridy jsme se po Díkůvzdání vrátili v neděli v poledne a už hned ve čtvrtek mě čekal noční let do Bostonu. Neměla jsem pořádný příručák, zimní boty, kabát, šálu, ani pořádné šaty na party a spoustu dalších drobností a měla jsem 4 pracovní dny = 4 dopoledne, abych to někde sehnala. V DSW jsem sehnala krásné kozačky Michael Kors. Samozřejmě jsem prošla celý obchoďák bez toho, aby se mi něco líbilo a pak jsem je konečně viděla a říkala si, že ty jsou přesně takové jaké chci.. A pak jsem se podívala na cenu a v duchu si zazpívala "Never mind I find someone like you", ale jak už to bývá..


Nenašla jsem. Takže řekněme, že jsem trochu zainvestovala do kvalitních bot :D. No a pak jsem tak nějak investovala dál :D. Šaty bebe, to jsem si říkala, že to už budu mít rovnou i tátovi na padesátiny, cena nebyla až tak hrozná. Gay za pokladnou, který byl na mě neskutečně hodný (ať žije San Francisco) mi nabídl zákaznickou kartu a já si říkala proč ne. Příručák jsem koupila největší povolenou velikost. Tady po USA se nevyplatí cestovat s kufrem, který musíte odbavit, protože se tady platí už i za první odbavené zavazadlo, kdežto příručák na palubě je zadarmo. Sice to bylo trochu vtipné vše do toho zabalit, hlavně když v příručáku může být jen omezené množství tekutin, takže jsem nebalila žádné zbytečnosti. Co mi chybělo jsem si dokoupila až na místě. Pěkně jsem pozhasínala světla u sebe, vypnula topení tak, jak to mám dělat vždycky, když jedu pryč na delší dobu. HM domluvila babysitterku už na 6. večer, i když jsem se nabídla, že do 8 klidně budu pracovat. To bylo super, aspoň jsem měla ještě více času se nachystat. I když ani to mi nakonec nepomohlo v tom nezapomenout si boty. Všechno už bylo nachystané, akorát jsem si brala kabát ze skříně a všimla si, že moje krásné nové šaty visí vedle něho tak jsem je ještě dobalila a vůbec mě netrklo si zabalit boty k šatům. To, že je nemám, jsem si uvědomila, když už jsem byla skoro na letišti. Je to skoro hodinová jízda takže nějaké vracení se zpět nepřipadalo v úvahu.

Říkala jsem si, že když mám noční let (oni tomu říkají red eye), že se prospím a ráno v Bostonu budu ready na prohlídku města. To jsem zase byla naivní. Možná tak letět první třídou, tak bych se vyspala aspoň trochu, ale v Economy se to prostě nedalo. Pak jsem pochopila, proč tomu říkají red eye :D. Seděla jsem sice u okna, ale i tak tam bylo hrozně málo místa, dva cizí lidi vedle mě. Vždycky čekám a těším se, že si vedle mě sedne někdo zajímavý nebo aspoň hezký :D, s kým si popovídám, ale nějak se nikdy nedočkám a mám štěstí na samé podivné lidi. Nejen že to bylo nepohodlné, ale ještě k tomu jsme v půlce cesty chytili strašné turbulence. Ještě pilot si zavolal letušky k sobě, protože se rozezněl nějaký signál a ony rychle pospíchaly zezadu dopředu, což některým na náladě taky nepřidalo. Občas, když se to třáslo hodně, si někdo leknutím povzdechl, což lekalo i ostatní :D. No byla to komedie. Spánek téměř žádný, protože nás ty turbulence provázely 2-3 hodiny. Ráno jsme přistávali po 6 hodinách letu v zamlženém Bostonu. Kupodivu jsem nebyla tak moc ospalá, kafe na letišti mi pomohlo se probrat, zatímco jsem čekala na kámošku, která mě měla vyzvednout. Mezitím jsem koupila i nějaké pohlednice a suvenýry. Vyzvedávala mě po pár hodinách, protože ráno pracovala. Další věc, co jsem nechápala, bylo, že jsme tam doletěli dřív než jsme měli. Dělala jsem si srandu, že jak byly ty turbulence, že tam to letadlo doskákalo rychleji :). Měly jsme dopoledne na Boston a místo kochání se centrem jsme běhaly po obchodech a sháněli mi boty s podpatky, protože jinak celý náš ,,noc v NYC" plán by padl. Nevěřili byste, jak je náročné sehnat boty :D. Nakonec jsem skončila v bebe. Prostě ty šaty k sobě potřebovaly asi boty ze stejného obchodu, jinak si to nedokážu vysvětlit :D. Byla jsem smířená, že dám za boty 100 dolarů.. Hlavně, že nějaké budou. Plus byly krásné :D. Prodavačka nám řekla, že při koupi dvou věcí je ta druhá za poloviční cenu. Tak jsem řekla kámošce, ať si něco vybere. Platila mi místní dopravu přes svou čipovku a stejně jsem jí dlužila peníze. Vybrala si náušnice asi za 20 dolarů a šly jsme k pokladně. Předpokládala jsem, že se sleva bude vztahovat na tu levnější věc, ale jaké bylo mé překvapení, když mi řekli celkovou cenu. Oni odečetli půlku ceny z těch bot. Takže botičky jen za 50 a já měla Vánoce :) :D.

Boston jsme mezitím trošku taky prošly. Trochu pokrapovalo a bylo zamračeno takže na nějakou super procházku to stejně nebylo. Brzy odpoledne jsme jely ke kámošce domů. Ona odpoledne pracovala a já si dala nap, a že jsem ho potřebovala. Myslely jsme totiž, že večer půjdeme do Bostonu někam do baru, ale nakonec její host mum nestíhala přijet domů dřív než o půlnoci tak se to muselo zrušit. Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že snad ani nepřijede ten den, což by úplně zničilo naše plány, protože jsme už měli koupené lístky na bus brzy ráno do New Yorku. Měla jsem trošku nervičky. Kdyby nedorazila, tak bych musela jet do NYC sama a strávit tam sama celé odpoledne a večer. Naštěstí aspoň přijela v noci, my Boston nějak oželely a hlavně že aspoň New York byl still on. Brzy ráno jsme odešly na vlak a pak přesedli na bus do NYC. Jel asi 4-5 hodin tak jsme se aspoň trochu víc prospaly a poodpočívaly. V NYC jsme nejprv odnesly kufry do úschovny a pak šly exploring the city. Šly jsme na Time Square. Chtěly jsme na Empire State Building, ale byla tam asi 3hodinová řada a my tolik času neměly :/. Tak jsme šly k Rockefeller Center, odkud je ze shora taky vyhlídka - údajně hezčí než z Empiru, ale tam byla pro změnu řada 2hodinová, takže tam jsme taky nešly a místo toho si daly pozdní oběd a jely do Central Parku. Všude ve městě byla vánoční výzdoba, což bylo super vidět :). Procházka parkem úžasná, nezapomenutelná. Bydlet v NYC tak tam jsem každý den.



Empire State Building











Rockefeller - Christmas Tree


Tady začíná Central Park










Kdo sledoval Gossip Girl - tady se brali Blair a Chuck


Tahle fontána - momentálně na zimu vypuštěná - byla třeba v Glee







Večer jsme se vydaly vyzvednout třetí do party na nádraží a pak společně i s našimi kufry jsme jely ke známému od holek. Nechával nás u sebe přespat, což bylo super, protože jsme tak hodně ušetřily. Bydlel v jedné z těch budov jako ve filmech. Dole pěkně recepce s týpkem, kde se člověk ohlásil.
Nachystaly jsme se, daly si rychle večeři a jely na Hlavní nádraží. Odtamtud nás měla vyzvedávat limuzína s promotérem. Podařilo se mi ho zkontaktovat už pár dní před příletem. Tady když si člověk, zejména holky, seženou promotéra tak se pak nemusí o nic starat, Většinou vám zajistí vstup do klubu, vip pass a drinky zdarma, což se tady neskutečně oplatí. Protože jinak takový vstup si zaplatíte 20 dolarů minimálně (záleží na městě), VIP to ani netuším kolik stojí a drinky. Pivo za 8 a panák vodky od 10 nahoru.. Za to si u nás v ČR kolikrát koupíte celou flašku. Limoška byla boží, stálo to za to. Byly jsme tam asi hodinu, pití zadarmo.


Klub, do kterého nás dovezli, byl o něco horší. Nebyl to ten nejhorší pajzl, ale taky to bylo daleko za našim očekáváním v porovnání s tím, co měli na svých webovkách. Plus to místo bylo přeplněné samými tmavšími chlapy. Tady to je normální a já nejsem nějaká rasistka, ale po několika měsících v SF plném asiatů, člověk tak nějak čeká, že aspoň v New Yorku to bude více ,,evropštější", co se pánů týče. Takže i když jsme tam měly vše zadarmo tak jsme odešly a jely do jiného klubu, kde holky už byly předtím. Před klubem byla celkem dlouhá řada lidí. My šly tak nějak dopředu a řekli security u vstupu, že jsme přiletěly ze SF a že nevíme, kde končí řada a nějaké takové další řeči a oni nám vrazili lístky do ruky a pustili nás dovnitř hned a zadarmo :D. Klub byl super. Pokud pojedu do NYC znovu a nebudu mít štěstí na promotéra again tak vím, kam se vydat. V tom klubu sice jsme už zadarmo nic neměly, ale vždycky během večera a seznamování se, se našel někdo ve VIP sekci, kdo člověka pozval aspoň na drink, takže se pilo tak i tak. Nejhorší na pití zadarmo je, že člověk pije hodně, protože to je ZADARMO :D a nejspíš víc než by vypil normálně. Takže jsem se ráno nějakému tomu oknu bohužel nevyhnula. Později jsem tam pomalu umírala, protože mě nohy z nových bot bolely neskutečně. Abych to shrnula, všechny jsme to přežily ve zdraví, užily si to a opici prospaly ráno v autobuse na cestě zpátky do Bostonu. Kámoška pak počkala se mnou na nádraží a já k večeru jela už na letiště. Letadlo mi letělo kolem 8 večer. Čekal mě 7hodinový let, mínus 3hodinový časový posun takže v SF jsem byla kolem půlnoci. Když jsem zapnula mobil po přistání, přišla mi sms od host mum, že mám ráno spát, že se o děti postará. V duchu jsem si říkala, jaké mám štěstí a skvělou HM, jinak bych totiž musela vstávat na 7. ráno. Doma jsem byla až kolem 1 ráno, a to jsem padla do postele a spala jak zabitá. Bylo mi jedno, že v pokoji jsem měla asi jen 13 stupňů tím, jak jsem měla celý víkend vypnuté topení.

Pak to zase naběhlo do stejných kolejí - práce a volná dopoledne, která jsem první týden po návratu proležela v posteli nemocná. V krku už mě bolelo před cestou do Bostonu. Všichni u nás byli nemocní, hlavně HM a po víkendu v NYC jsem tomu moc nepomohla. Během týdne jsem začala i kašlat. Orofar mi došel tak jsem to nějak tak léčila panadolem. V pátek jsem šla ven s holkami, protože jsem je dlouho neviděla. V sobotu jsem byla na vystoupení od nejstarší. Nakoupila jsem lehce nějaké dárky už až pojedu domů. Přece jen se to už blíží. Večer jsem šla do klubu s kamarádkou, a to jsem skoro ani nepila a ráno jsem nemohla mluvit. Jela jsem dokoupit další dárky. Potřebovala jsem taky něco už i pro host rodinu na Vánoce. Už další neděli večer jsme měli letět na Floridu na Vánoce a Nový rok, takže mi moc času nezbývalo a i když se zdá, že mám každý den volno celé dopoledne. Ono se toho tolik za to dopoledne stihnout nedá. Hlavně taky třeba, když peru co druhý den někdy i dvě pračky, tak to chodím během dopoledne co hodinu přehazovat věci do sušičky a nové do pračky a skládat.. a musím být doma mezitím, stejně bych za tu hodinu nikam pořádně nestihla zajet. Nakonec jsem to nějak zvládla. Pak byla další sranda ty dárky zabalit do kufru, který jsem si brala na Floridu. Už i tak ho mám vždycky plný.
Mezitím se během toho týdne stačilo pokazit hned několik věcí.
1) Měla jsem naplánované Vegas - konečně! Chtěla jsem tam jet už na narozeniny, ale to mi tehdy nevyšlo. Tentokrát jsem byla domluvená, pipinka jsem chtěla ušetřit tak jsem si už koupila i letenky, protože čím dřív se koupí, tím jsou většinou levnější. Hned na druhý den mi kámoška psala, že se to musí o týden posunout, že druh holčině její host mum oznámila, že si to musí posunout. Takže jsem byla naštvaná na sebe, že jsem ty letenky už koupila.. kdyby to aspoň nebylo den po tom :D. No nikdo nepočítal s tím, že by se něco takového stalo. Mě to taky vůbec nenapadlo, ale tak si říkám, jestli mi to Vegas je vůbec souzeno :/ :D. Budu se muset HM zeptat, jestli si teda můžu posunout dovolenou o týden a pak teda doufám, že mi půjdou přebookovat letenky na o týden později.
2) Naši s babičkou a s dalšími každý rok pečou cukroví společně a letos toho udělali více, aby mi to mohli poslat tady. Předtím mi už segra posílala balík a ten byl v SF za 6 dnů. Teď poslali balík pro jistotu 2 týdny dopředu, ještě když měly být Vánoce, aby měli jistotu, že dojde než odjedem na Floridu. Měli jsme odjíždět na dva týdny a v SF, aspoň tam, kde bydlíme my, to funguje tak, že vám přivezou balík a nechají vám ho ležet na verandě. Samozřejmě balík nedošel. Podle sledovacího čísla jsme zjistili, že byl odeslán do USA, ale od té doby tam nepřibyly žádné nové informace. Takže zatímco jsme teď na Floridě, já vůbec netuším, jestli se ztratil, jestli ho z nějakého důvodu zabavili nebo jestli došel a leží nám před barákem. Z našich k tomu ještě vylezlo, že mi tam přibalili nějaké dárky od tety a ne zrovna nejlevnější. Chápu, že mi chtěli udělat radost a překvapit mě, ale já osobně bych poštou nic drahého neposílala. Hlavně taky to můžou doručiteli dát proclít za nemalé peníze. Taky za pár dnů, v půlce ledna už budu doma tak to tam na mě mohlo počkat. Teď kdoví kde je tomu konec :/.
3) Byla jsem nemocná a nějak jsem nevěděla čím se léčit, takže jsem přešla na různé bylinkové čaje, cibule s medem apod. Nejprv se mi zdálo, že to pomáhá. Aspoň jsem už mluvila normálně. Krk mě až tak nebolel, ale pořád jsem měla takový dusivý kašel. Ve Walgreens jsem si pak koupila před odjezdem na Floridu cough drops - takové bonbony na cucání, plné bylinek a je to i na bolest v krku i na kašel. Musím říct, že to mi pomohlo hodně. Už jsem zdravá po více než 2 týdnech domácího léčení.
4) Posílala jsem pohled rodičům hned ze začátku ze SF - nedošel. Teď jsem jich pro jistotu poslala rovnou asi 12. Co vím, tak všem došel, akorát ne jedněm příbuzným jako naschvál. To vypadalo jako že jsem je schválně vynechala :D. Normálně si říkám, že na té poště to snad někdo krade :D. Protože zrovna oni bydlí ve stejné části města jako prababička a té ten pohled došel.
5) Dozvěděla jsem se, že budu pracovat výjimečně i o víkendu. V sobotu babysitting a v neděli už od 3 odpo, protože večer jsme letěli.
6) Nejhorší věc asi. Z agentury mi přišel mail o tom, že mi schválili prodloužení už na začátku prosince a taky v něm psai, že mi hned pošlou poštou nový DS formulář - který jsem potřebovala sebou na cestu domů. Uběhly skoro dva týdny a formulář nikde. Psala jsem mail koordinátorce. Ta volala na centrálu, kde jí potvrdili, že to už poslali. Ale nám nic nedošlo. Takže já z toho byla znovu na prášky. Nevěděla jsem, jak se to vyřeší a po tom co mi koo napsala, že mi pošlou další, jsem ani nevěděla za jak dlouho přijde. Plus jsme za 2 dny měli odjíždět na Floridu, takže bych ani nemohla kontrolovat celé dva týdny schránku, jestli to už přišlo nebo ne. Už jsem si představovala, jak už ani nepojedu domů kvůli tomu a co budu dělat.
7) Zjistila jsem, že se mi začalý párat švy na nových botech - ano těch drahých, a to jsem už myslela normálně, že se rozbrečím :D.
Teď jak to tak vypisuju tak mi to už tak hrozné nepřijde, ale ten týden jak se to všechno během pár dnů nakupilo a ještě když jsem byla nemocná, unavená a cítila se blbě. Modlila jsem se a čekala až do neděle, jestli ten balík ještě nepřivezou. Nepřivezli, ale naštěstí mi aspoň přišla hned obálka s tím novým DS formem, takže aspoň cesta domů není zrušena. Ono to bylo jako takový řetězec. Začalo to jednou blbou věcí a pak se to už sunulo všechno. Doufám, že teď už to bude zase jenom dobré.

Vánoce na Floridě mám za sebou. Napíšu o tom pak samostatný článek a spojím to rovnou i s oslavou Nového roku. Doufám, že všichni prožíváte krásné svátky!
V SF



3 komentáře:

  1. Ahoj Misho ;) Děkuji ti za krásné hodiny čtení tvého blogu :) Na tvůj blog jsem narazila teprve včera v noci a jsem fakt ráda :) San Francisko je krásné :) Je škoda že se mi nezobrazují všechny fotky i z předchozích článků :/ Jednou bych taky chtěla jet do USA jako au-pair... Moje mamka si ale myslí že jsem se zbláznila, jet tak daleko jenom abych zesebe dělala nějakou služku atd. Když jsem jí vysvětlila že jsou tam na to zákony, ignorovala to :/Chápu že jí to prostě nepřijde normální, aby jí čtrnáctiletá (tehdy 12ti) holka řekla, že chce do USA... Ale já přeci nechci hned, já říkám jednou.. Je to můj sen už od nějakých 11ti ;) Prý mi to nedovolí :( Ale co na přemlouvání mám nějakých cca 5-6 let... :) Chtěla bych se zeptat s jakou agenturou jsi jela? :) A jsou ty kreditu které jsi musela sbírat u všech agentur? :) Jinak strašně ti to přeju :) Nenechala jsi se 'ukecat' a šla jsi za svým snem.. :) Těším se na další článek ;) Lucka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Lucko, děkuji! Problém s fotkami jsem už vyřešila takže jestli se ti chce můžeš na ně kouknout teďka :).
      Být tebou bych počkala, až si doděláš střední nebo do posledního roku. Nějak bych se o tom nezmiňovala do té doby a počkala na tu správnou chvíli. Já to sice neplánovala takhle dopředu, ale taky jsem to tutlala do poslední možné chvíle dokud to neprasklo. Sice neznám tvoje rodiče, ale třeba já si vše platila sama. Na začátek budeš potřebovat nějaké peníze a není to zrovna nejméně takže pokud to myslíš vážně, doporučuju šetřit pro případ, že by rodiče odmítli nějak finančně vypomoct. Teďka jim to možná přijde jako bláznivý nápad (pro ně) malé holky, ale až ti bude 18 nebo 19 tak by to mohli brát trošku jinak. Mimochodem doporučuju jet do USA až ti bude aspoň 20. Vím, že to teď pro tebe nehraje žádnou roli, ale v USA jsou celkem přísné zákony a pokud ti je méně než 21 tak se nikam nedostaneš večer ani kdybys nepila. Jenom takový postřeh. Já sice jela ve 20 a ten rok se dal překousat, ale druhý rok bych to asi už nevydržela nikam nechodit skoro :).
      Nepřemlouvej, nech to plavat. Aspoň z mých zkušeností to akorát přináší zbytečné hádky.. a pak až to vytáhneš tak budeš dospělá a oni to snad uvidí jinak.
      Jela jsem s AuPairCare zprostředkovanou přes Student Agency. Ano, kredity a všechny další podmínky jsou u všech agentur stejné víceméně, protože to jsou pravidla ustanovena přímo americkou vládou.
      Napiš mi prosím email, pošlu ti odkaz na au pair skupinu na Facebooku (pokud ho máš), která ti taky může pomoct. Jinak koukni na stránky agentury a něco si o tom třeba už přečti :). Je tam pár pravidel pro vstup do programu a třeba ti to teď přijde brzy, ale je dobré vědět co musíš/nesmíš mít, abys jednou vůbec mohla takhle odjet.
      Hodně štěstí!

      Vymazat
  2. Děkuju :)) tady je ten e-mail :)) sodomkova.lucis@gmail.com Jinak fotečky jsou úžasné :) Lucka

    OdpovědětVymazat