Štěstí, kde jsi?

Vypadá to, že se s psaním článků častěji nepolepším. Mám teď ale velmi dobrou výmluvu. Jsem nemocná už dva týdny, ale pěkně po pořádku.. 

,,Dovolená" v ČR utekla celkem rychle. Pocity? Domů jsem se těšila. Spíše jsem se bála, že se mi nebude pak chtít zpátky do USA. Rutina au pair mě už zabíjela, ale ještě jsem nakonec odjížděla ráda! 

Některým příbuzným a známým bylo líto, že mě zase neuvidí rok a mně bylo líto, že to bude UŽ JEN rok.

Časový posun taky nepřidával na náladě, kyselé prodavačky a čekání několik minut na přechodech, než nic nejelo, taky ne. Američani, že se přetvařují? Po roce zpátky v ČR a já větší přetvářku snad nezažila, a to i ze strany rodiny. Chápu, že to možná zní až moc negativně. Pořád se našlo pár lidí, kteří tam jsou pro mě a já jsem za ně strašně moc vděčná, ale člověka to překvapí a zarazí, jak se někteří jedinci dokáží chovat :).

Když pominu chování lidí v ČR, tak i tak mi tam nebylo nejlíp, a to jsem se domů těšila. U nás na vesnici a ve městě (mi to tak trošku připadalo) jako by se tam zastavil čas. Všechno mi přišlo stejné, jako když jsem odjížděla, až na pár menších změn. Ke konci mého pobytu, když jsem si už zase na všechno tak nějak zvykla, jsem si tam začala připadat zbytečně, protože jsem tam neměla co dělat.

Ano, kdybych měla práci nebo školu tak mám stejnou rutinu jako tady v SF, která by mi už po čase pravděpodobně lezla krkem, ale tady v SF si to pak aspoň mnohonásobně vynahradím o víkendu, i když se jdu jen projít do parku nebo po městě. Tam o víkendu jsem mohla zůstat doma. Venku hnusný vzduch, kamarádky šprtající se na zkoušky, zbytek v práci.. Zimní počasí tomu taky moc nepomohlo. Teď nechci až to vyzní jako, že si stěžuju na přátele/rodinu, to rozhodně ne. Jde mi o město, tady v SF je co dělat, i když člověk nic neplánuje.. Prostě vyleze ven z baráku a vždycky se tady něco děje, u nás to je prostě zabité. Přemýšlela jsem, že kolikrát jak jsem byla doma ještě v ČR, než jsem odjela, jsem proseděla nespočet víkendů zavřená doma, ať už nebylo co dělat nebo se šetřilo. Tady si pro změnu nemůžu vybavit, kdy jsem naposledy BYLA celý víkend doma.. 

Vím, že jaké si to člověk udělá, takové to má, ale někdy z ničeho se moc vyčarovat nedá. Amerika mě sice na prdel neposadila, ale nedokážu si představit, že budu žít v ČR forever, a to jsem před návštěvou ČR měla v hlavě celkem jasno a barvila si, jak se přestěhuji do Prahy a půjdu na výšku a bude mi dobře.. Teď mám v hlavě akorát zase tak bordel. Protože taky jsem narazily na příspěvky holek, které se po USA přestěhovaly do Prahy, ale ani to jim nepomohlo a brečely, že chtějí zpátky. Asi taky budu brečet :D.

Let z ČR do SF relativně v pohodě, neskutečně dlouhý a zakončený přistáváním na dvakrát. Protože poprvé, když jsme přistávali, měli už vysunutý podvozek a já tak nějak čekala, kdy se dotknem země, to pilot zvedl zase nahoru a proletěl to. Všichni se na sebe nechápavě koukali. Pak nám asi po 5 minutách oznámili, že nám bylo zamítnuto přistání a že musíme počkat, tak jsme kroužili kolem asi dalších 20 minut a pak konečně přistáli. Vstupní kontrola v pohodě, v pořádku. Domů jsem jela taxíkem. Tam na mě čekali host rodiče, dvojčata už spala a nejstarší se zrovna chystala do postele tak mě akorát přiběhla rychle obejmout. Na dveřích od mého pokoje jsem měla obrovskou ceduli s nápisem Welcome Back a s tuctem obrázků okolo. Zbytek, co čekal na mě, nebyl až tak příjemný. Zmínila jsem předtím, že můj pokoj mezitím co jsem byla pryč, používala exexex au pair s přítelem. Musím říct, že jsem byla nasr*aná. Já jim to tam nechala čisté uklizené, ještě k tomu svůj pokoj. Ona tam byla na návštěvu a bylo mi fakt na blití v jakém stavu ten pokoj nechala. Koupelna špinavá, všude vlasy etc. Po stole, skříňkách různé skvrny, odstřižky z oblečení, nakapáno od rajčete a já nevím, co všechno. Postel mi převlíkla aspoň HM, než jsem přijela. Ale neměla jsem slov fakt. Bylo úterý večer a uklízečka k nám chodí středy a pátky s tím, že v pátek mi umyje koupelnu. Ve středu jsem ji poprosila, jestli by to nemohla udělat výjimečně dřív, abych tu koupelnu mohla používat. Vím, že jsem si to mohla uklidit sama, ale byla jsem ko po cestě + časový posun + vybalování + práce druhý den + jsem si uklidila a utřela všechno ostatní v pokoji, takže mi pomoc s koupelnou přišla vážně vhod. Navíc uklízet po sobě mi nevadí, ale po cizích lidech.. Další věc, která na mě čekala, byla tuna prádla. Doslova a do písmene všechno oblečení děti bylo v laundry a čekalo na vyprání. HM sama přiznala, že ta druhá holka jí pomáhala méně, než čekala, že to měla spíš jako dovolenou a pomohla s odvozem dětí, ale že laundry vůbec. Takže oni 2 týdny neprali, HM prý udělala jednu pračku, ale že jinak neměla čas. Taky mi pak děkovala a říkala, že si uvědomila, jak jsem byla pryč, kolik toho pořád dělám hlavně taky dopoledne, jak jsou děti ve škole, že jejich pokoje vypadaly katastrofálně etc. První den jsem stíhala tři pračky, malý mi děkoval za čisté trenýrky, druhý den další tři, třetí den to snad byly už jen dvě, ale bylo to šílené.. 

O víkendu jsem taky pracovala trochu v sobotu a pak v neděli jsme šly s holkami kouknout na Super Bowl do jednoho baru. Byla to tady velká událost, super atmosféra. Cestou tam jsme potkaly bandu lidí tak nás k sobě zvali, až se jdem dívat s nimi k nim.. To se ti v ČR nestane :D. Bylo to pohodové odpoledne a pak večer jsem měla ještě rande. Nějak to na blogu moc většinou nerozebírám a ani si moc nepamatuju, jestli jsem o tom tady už psala něco víc, ale určitě chci napsat článek o tom, jak to tady s tím jejich dating systémem vůbec chodí, protože to je kapitola sama o sobě. Možná mi to vyjde už ten příští :). 

Další týden byl ve smyslu reorganizace play roomu. Zabíralo mi to denně hodiny. Plno různých věcí smíchaných v různých koutech místnosti, v šuplících, všude prostě neuvěřitelný chaos. Děcka samozřejmě nic nedají na místo a dají to někam, kde to nejde vidět a je to nejblíž, takže jsem měla hromádky namíchaných perliček, nálepek, šipek, lega, kostiček, fixů, pastelek, částí her, dekorací, crafts - pírka, látky; nitky, ... a takových různých namixovaných hromádek po šuplících a po stole a po zemi a po krabicích bylo tolik, že jsem si pár dnů hrála na popelku a třídila a dávala to na místo, kam to patří. Pak stačil víkend, kdy jsem nepracovala a tradá všude zase bordel.

Týden po tom ve středu večer jsem začala kašlat. Malý měl nějaký lehčí zápal plic, že s tím mohl i do školy tak snad dva dny byl a pak jsem s ním byla skoro celý týden doma. Ve čtvrtek jsem už měla i teplotu a kašlala. Ještě jsem šla rychle koupit rodince dárky na Valentýna. Pro Amíky to je big deal a valentýnky si dává i rodina mezi sebou, děti nesly dokonce valentýnky i spolužákům do školy. Myslela jsem, že mám jen chřipku. V sobotu jsme letěli na Floridu a to už po letu na mě host rodiče viděli, že jsem fakt špatná. V pondělí mě HM vzala k doktorce na Floridě v rezortu, kde jsme byli. Tam mi udělali rentgen a oznámili mi, že mám zápal plic. Vyfasovala jsem antibiotika, steroidy - cena 60 a 40 dolarů. Ani nevím, kolik stála prohlídka a rentgen. HM řekla, že to zaplatí (díky Bohu). Taky jsem nemohla pořádně dýchat, měla jsem zkrácený dech a doktorka mi naměřila, že mám nižší míru kyslíku než bych měla. Nepracovala jsem celý týden, nechali mě ležet. První dny jsem ani nespala, ani nejedla pořádně. Celou noc jsem prokašlala a díky skoro 40ti stupňové teplotě jsem do sebe dostala jen pár krekrů. Po pár dnech horečka aspoň ustoupila, ale pro změnu jsem se osypala z antibiotik, takže mi oznámili, že jsem od teď alergická na penicilin. Hurá, to mi tak chybělo. Musela jsem vysadit léky v pátek a na pondělí jsem se hned objednala k doktorce do SF přes svou pojišťovnu. V neděli jsme teda letěli zpátky, v noci byli doma a ráno jsem kmitala k doktorce. Napsala mi další antibiotika, tentokrát bez penicilinu a něco na dýchání. Antibiotika za 50 dolarů, zbytek zdarma přes pojišťovnu. Ještě teď jim zkusím poslat účet za ty léky, snad mi to proplatí. 50 dolarů není málo :/.

No a tenhle týden pracuju, ale snažím se šetřit. HM se taky snaží, ale s tím kolik toho má to někdy moc nejde. Malá to už chytla taky, tak byla dneska doma. Mělo to i hodně známých rodiny, takže to vypadá, že to skáče skoro na každého. Snad až doberu teď ty tabletky už to bude ok. Je to mnohem lepší než na začátku, ale pořád to je na nic. Takže tenhle víkend vidím na pěkně strávený doma, což mě dost mrzí, protože jsem s holkami nebyla nikde už pěkně dlouho, ale musím to nějak vyléčit. 

Nějaké super novinky nemám, bylo to tady busy, jednak jak jsem přijela, pak reorganizace, pak malý nemocný doma, já nemocná na Floridě a ještě pořád tady.. Zmatek, chaos, ne moc pozitivních věcí, tak snad se to štěstí obrátí a aspoň jedna pozitivní věc na závěr:

18. 2. jsem měla výročí jeden rok, kdy jsem přijela do USA. Yay! :))