neděle 18. května 2014

Cruise to Mexico / Plavba do Mexika

aneb pár dalších vyškrtnutých položek z Bucket Listu.

Byl konec března, sobota večer  a kamarádka mě vyzvedávala doma. Jely jsme k ní, pobrala si vše, co potřebovala a pak jsme si vzaly taxík na nádraží. Jely jsme busem přes noc až do LA. Zrovna se rozednívalo, když jsme tam dojely. Daly jsme si kávu a místní dopravou se dopravily do přístavu.
Tam už na nás čekala cruise ship obrovská jako několik baráků dohromady. Vešlo se na ni asi 2000 cestujících, měla cca 14 pater a délku si netroufám tipnout.

V přístavu




 Odbavili nám kufry, zaregistrovaly jsme se a každá jsme dostaly vlastní klíč (kartu) od pokoje, který sloužil taky jako kreditka na placení na lodi. Na konci pobytu nám pak z účtu odečetli peníze za vše, co jsme tím ,,klíčem" platily.

Vstup na loď a první dojmy:



Krása, luxus, prostě paráda. Čekala jsem to fancy, ale ne až tak. Po vstupu na loď jsme si mohly jít dát do pokoje věci, ale ještě tam uklízeli a kufry nám měli dát až později takže jsme šly dát na pokoj to, co jsme měly sebou. Vzaly si jen to potřebné a šly se projít po lodi a dát si oběd.

Výhled z lodi, v přístavu 

Přistávací plocha pro vrtulník




Proplouvající kolem nás


Součástí prvního dne byl i bezpečnostní nácvik. V určitou hodinu jsme museli jít všichni na pokoje. Pak se rozezněly sirény a každý šel tam, kde měl. Kladli na to velký důraz, všichni bez výjimek tam museli. Řekli nám, že pokud někdo bude chybět tak si to budeme muset zopakovat další ráno ještě jednou, takže to byla taky dobrá motivace. Hluk to byl teda příšerný. To by probudilo i slona :D. Na pokojích jsme měli záchranné vesty ve skříňce. V případě evakuace náš pokoj spadal pod skupinu lidí, která se měla shromáždit v divadle. Měli jsme taky přesně vytyčenou trasu tam a také, do které části divadla máme jít.



A takhle to vypadalo na palubě. Bazén, výřivky, lehátka, dobrá hudba, pohoda a relax. Většinu času jsem se tam opalovala a četla si. Něco takového jsem potřebovala jako sůl. Nemuset se pro změnu VŮBEC o nic starat. Road tripy a ostatní výlety jsou taky super, ale člověk musí pořád plánovat, přemýšlet, chce toho stihnout za víkend co nejvíc, ale na lodi nebylo kam spěchat a člověk mohl prostě jen vypnout a nemusel se starat o nic. Navíc jsme neměli ani signál, takže taky týden bez telefonu a internetu byl refreshing :).


Každá skupina kajut (pokojů) měla svého stévarda. Ten udržoval pokoje v pořádku, udělal první poslední, co mohl, dokonce si pamatoval i naše jména a vždycky s námi prohodil aspoň pár slov. Někdy jsme na posteli našli výtvor jako tenhle:

:))

Pohled z venku na záchranné čluny. 
Do jednoho člunu se vešlo minimálně tak 50 lidí. Loď se nezdá tak vysoká, ale hodně kajut/pater bylo taky v části lodi pod vodou.


Hlavní hala





 Vypluli jsme v neděli. Pondělí jsme strávili celý den na moři. Nešlo vidět ani kousíček pevniny. Zvláštní pocit, ale výhled na oceán a nic jiného než jen vodu kolem sebe byl úžasný.

Jídlo bylo v ceně, takže o to jsme se nemusely starat. Na lodi sice byly speciální restaurace, kde se připlácelo, ale ty, co byly v ceně, bohatě stačily. Člověk měl na výběr z více restaurací a nebo pak bufetu v podobě švédských stolů. Tam jsme chodily nejčastěji na snídani a oběd, protože to bylo rychlé a kousek od bazénu. Navíc si člověk vybral, co chtěl, kolik chtěl, včetně dezertů a zmrzliny.
Jediné, co si člověk musel platit sám, byly alkoholické nápoje. Nebylo povoleno přivést si svoje pití a pokud už ano tak jen víno nebo pivo a ještě za příplatek. Ono by se to dalo asi nějak ošulit, ale kdo by to riskoval. Na lodi byl gift shop, kde prodávali sice láhve alkoholu, ale ty vám dali až poslední den na lodi, abyste si je vzali domů. Takže na lodi si víceméně každý, kdo chtěl pít, musel kupovat alko v barech. Čekala jsem to horší, ale ceny byly celkem ok v porovnání s cenami v SF (kde je draho).

Na večeře jsme pak chodily do restaurací, kde jídlo bylo v ceně. Tady jsme seděly pěkně u okna s výhledem na oceán za námi:




 Každý večer jsme taky šly na představení v divadle, někdy i na dva. Bylo to super. Neměli tam jen tak někoho, ale pravé umělce od tanečníků, herců po akrobaty a čaroděje. Také tam vystupovali
"The Second City" z Chicaga, což je v podstatě něco jako u nás ,,Partička".
Kamarádka šla pak někdy na párty a já jsem si šla číst a spát :D. Měla jsem to jako relax odpočinkovou dovolenou a žádné party hard. Do baru si můžu zajít v SF. Tam jsem byla ráda, že mám čas konečně jen pro sebe a na čtení.

Každý večer nám dávali na pokoj letáček s programem na druhý den. Měli tam nespočet aktivit na každou hodinu - cvičení, různé vizážistické akce, akce v kasínu, aukce. My se jeden den třeba zúčastnili pub hop crowl. Některé akce byly zdarma, některé placené. My si třeba zaplatili 25 dolarů každá za Pub crowl. Sešli jsme se v určitou dobu v jednom baru spolu s dalšími lidmi, kteří se přihlásili. Obešlo se 5 barů, v každém jsme měli jeden drink (v ceně), mezitím se hrály různé hry a byla nehorázná prdel :D.

V úterý jsem šla koukat a fotit na horní palubu, když jsme přijížděli do Cabo San Lucas:


Kotvila tam už jedna cruise ship od jiné společnosti








Naše loď nemohla kotvit v přístavu, protože není na takové lodě stavený. Zakotvili jsme tedy dále od břehu a na záchranných člunech nás pak vyváželi z lodi. Viděli jsme dokonce kolem plavat i lachtana :).
Dopředu jsme si už zabookovaly a koupily exkurze na každou zastávku. Nechtěly jsme to v Mexiku prozkoumávat na vlastní pěst.



V Cabu jsme měly zaplacené plavání s delfíny. Nepatřím zrovna mezi lidi, co jsou delfíny posedlí, ale když tam ta příležitost (která se nemusí jen tak opakovat) byla, tak jsem to chtěla zkusit :).
Plavali jsme s nimi, nechali se táhnout jak na hřbetě tak na břichu, hladili je, pusinkovali se atd. :)





Nedovolili nám tam mít vlastní foťák, stejně jsme byly mokří ve vodě.. Měli tam na to lidi, kteří vše fotili a natáčeli. Člověk si pak mohl zaplatit různé balíčky fotek, které se pohybovaly od 100 dolarů nahoru, takže celkem pálka a tím se to dost prodražilo. Každopádně toho nelituju. Mám zážitek na celý život. Někteří lidi plavou s delfíny vícekrát na různých místech. Všude se to liší, ať už cenou, délkou plavání nebo typem interakcí. Taky je všude učí jiné triky. Třeba nejstarší holka teď dostala v dubnu plavání s delfíny na 10. narozeniny na Floridě. Bylo to úplně něco jiného, než jsem zažila já. Třeba jsem je mohla i fotit, ale jen z hlediště, kde byl výhled mizerný. Na molo pustili jen lidi, co šli do vody a fotografy, takže zase člověk, pokud chtěl dobré fotky tak musel platit :). Anyway pro mě bylo jednou enough. Zkusila jsem si to a nějak nemám potřebu do toho jít znova. Jednak to není nejlevnější záležitost a pak, jak jsem už řekla, nejsem ten typ ,,delfíního nadšence".

Později jsme se trošku prošly po městě, koupily suvenýry a jely zpátky na loď. I když se to nezdálo, tak to bylo celkem vyčerpávající.. Hlavně být na sluníčku tak dlouho. To mě vždycky unaví, i když nic nedělám :/.

Druhý den jsme zastavovali v Mazatlánu. Tam jsme měli zaplacenou bus tour po městě.

Kopec s majákem



Místní kostel




Ještě jsme zastavovali u útesu, kde takoví blázni skákali do mělké vody. Normální člověk by to nepřežil, mají na to nějakou special techniku a dělají to každý den pro turisty. Pro mě to bylo nic moc.. Moc takové hazardování se životem tedy nemusím. Ale proti gustu..
Na oběd nás odvezli do jednoho z hotelů, kde jsme měli i nějaké představení. Mexičané zpívali a tancovali v jejich typických krojích. Bylo to fajn vidět, ale na mě to bylo třeba zbytečně dlouhé.

 Po obědě a vystoupení jsme měli možnost jít na pláž, ale extra dlouho jsme tam nepobyli. Sotva jsme si lehli na ručníky tak se k nám slétli prodejci všeho možného (šaty, šátky, klobouky, šperky, ručníky). Přísahám co minutu jsem říkala jen ,,no, thank you" dokola. Dokonce za námi chodili i ti, kteří se nás už ptali. Asi náhodou co kdybychom se rozmyslely. To mi tu pláž hodně znechutilo. Pak už jsme je ignorovali, protože to jinak nešlo. Lehla jsem si, tvář zabořila do ručníku a opalovala se..
Kamarádka uvažovala, že by zkusila takový ten let na padáku za člunem. Když k nám přišel chlápek, co to nabízel, tak se s ním začala domlouvat. Do toho přiběhl druhý týpek, co nabízel to samé, ale přes jinou společnost a začal se hádat s tím prvním, s kým ta moje kámoška vůbec půjde. No komedie. Ta jak to viděla tak ji to přešlo. Hlavně člověk se po něčem takovémhle necítí zrovna dvakrát příjemně a nadšeně, aby jednal s takovými lidmi, kteří po té hádce působili úplně nedůvěryhodně.

Tohle je ten hotel. Pohled z pláže



Naše taxi od hotelu k lodi. Taky v ceně exkurze


Naše loď

Třetí a poslední zastávka byla v Puerto Vallarta. Tam jsme dopluli za úsvitu takže jsem si pěkně přivstala,a bych udělala fotky a myslím, že to stálo za to :).







Naše exkurze zahrnovala cestu na obrovském katamaránu na slavnou pláž Las Caletas. Měli jsme tam živou hudbu a snacky, pití včetně alka v ceně:







Tohle byla ta pláž. Jinak než na lodi se tam člověk nedostal.




Náš katamarán













 Na pláži opět veškeré pití, k tomu ještě i jídlo v ceně. Člověk si mohl půjčit kajak, vyvalit se na lehátko, nebo si to tam celé projít a prozkoumat. Já jsem si to nejdřív prošla, pofotila, co se dalo a pak jen odpočívala a užívala si nádherný den. Taky tam měli suvenýry a další mini exkurze. Kamarádka šla třeba na scuba diving. Ve vodě byly místy meduzy a jedna ji žahla, když se jí omotala kolem nohy :/.

Měli tam zrovna akci na plavání/interakci s lachtany. Měli to dva za cenu jednoho tak jsme do toho šly. Navíc i kdyby to bylo za plnou cenu tak by to stejně bylo 2x levnější než delfíni, takže nebylo o čem přemýšlet. Sice zase fotky se platily zvlášť, protože by nás stejně ani neměl kdo jiný fotit. Byli jsme ve vodě celá skupinka najednou, ale aspoň nebyly tak drahé jako ty delfíní.. Takže nás to vyšlo nakonec ,,levně". Co se mi u nich líbilo bylo, že lachtani nejsou jen zavření tam u nich v bazénu, ale berou je taky ven do oceánu plavat, což je super :).






V porovnání s delfíny to nebylo jen levnější, ale přišlo mi to taky lepší. Lachtani jsou více interaktivní, dělají různé grimasy a je to větší sranda :).

Na zpáteční cestě na loď jsme dokonce z katamaránu zahlídly velrybu. Moc jsme chtěly na whale watching exkurzi, ale ta byla zrušená, takže tohle nám udělalo velkou radost :).







Další dva dny jsme strávili na moři. Počasí se trochu zhoršilo takže ke konci už to nebylo na plavky, ale na dlouhé gatě a teplou mikinu. To mi ale nevadilo. Lehla jsem si na lehátko s knížkou anyway zachumlaná ještě do ručníku a bylo mi fajn. Chtěla jsem být venku co nejvíc a užít si to. Když už byla až moc zima tak jsem šla dovnitř a sedla si k oknu a četla si tam.

Kajuty byly menší, ale tam jsme se stejně jen chodily vyspat a osprchovat a jinak všechen čas jsme trávily venku na palubě nebo na pobřeží. Ani mi tam nijak tím pádem nechyběly okna. Kajuty s balkonem (oknem), kterých byla menšina, byly za příplatek. Dále bylo vtipné, jak se loď trochu houpala. To pak člověk si připadal opilý, i když nepil :D. Nebo když už jsme si daly drink nebo dva tak to pak byl ještě zvláštnější pocit, protože člověk věděl, že nevypil tolik, aby se motal, ale přitom si nemohl být jistý :D.

Malým jsem koupila po dárečku, sobě taky něco na památku.. V neděli jsme zakotvili brzo ráno v přístavu v LA. Prošly celní kontrolou a vydaly se zpátky do SF zase busem. HM mi mezitím psala smsku, co mi malí vzkazují, že jim chybím a že se na mě těší, což bylo moc hezké :). Doma jsem byla později večer. Vyspala se a ráno hurá na sedmou do práce haha. Ale musím říct, že to ráno se mi vstávalo krásně. Byla jsem odpočatá a těšila se na ty malé potvůrky :). Ten relax mi přišel hodně vhod. Po zápalu plic jsem byla pořád taková unavená a dýchání nebylo hned v normálu jako před nemocí. Celkem to trvalo dát se zase dokupy a dovolená byla načasovaná perfektně a já se tak mohla z toho úplně zotavit.

Jediné, co mi v takových chvílích chybí, je rodina a někteří kamarádi. Kolikrát sedím, koukám na to všechno, skoro nevěřím vlastním očím, že tam vážně jsem a říkám si.. kéž by tak mohli být tady se mnou a prožívat to taky.

4 komentáře:

  1. Úžasné fotky, fakt hezké....jako bych tam byl taky :-D i když to se nedá srovnat :) a článek samozřejmě skvělý jako vždy. Ale chtěl bych se zeptat čím je to focené, protože jsou hezké ty fotky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :). Já jsem si před odjezdem kupovala foťák a chtěla jsem něco malého, ale dobrého. Nakonec jsem vybrala Casio Exilim 12.5x a jsem zatím hodně spokojená.

      Vymazat
  2. Ahoj, dneska jsem měla nápad, že si založím blog o tom jak se vydám za svým snem dělat au pair v Americe..
    Prosím přečtěte si první článek a pokud by vás zajímalo co bude dál a jak se mi daří sen plnit a všechno tak neváhejte sledovat!! :-))) Klidně mi napište nějaký komentík budu moc ráda.. klidně přečtu i váš blog a pokud mě zaujme klidně budu sledovat
    adresa je :
    http://beamglow.blogspot.cz
    (ale spíš mě zajímají blogy aupairek a o cestování a pod :-))))

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat