úterý 2. prosince 2014

Všechno jednou končí a něco nového začíná


Hádám, že je to tady. Poslední příspěvek na tomto blogu..



Ze všeho nejdřív chci poděkovat všem, kdo mě podporovali a stáli při mě, všem čtenářům a dalším kamarádkám au pairkám - bez Vás všech a Vaší podpory by můj pobyt tady vypadal úplně jinak a nebyl by tak super.

Nebudu znovu shrnovat, co všechno mi to tady dalo a vzalo. Udělala jsem to už několikrát v předchozích článcích a jen bych se opakovala. Co ale musím říct, je to, že ani na sekundu nelituju svého rozhodnutí sem odjet. Během posledních dvou let tady jsem zažila jedny z nejlepších momentů ve svém životě a právě tady se jich událo nejvíce. Neskutečně mě to obohatilo, našla jsem se, vím, co chci dělat v životě, jak to chci udělat a taky si za tím půjdu, ať to stojí, co to stojí.

Mám jiný pohled na určité věci, které jsem považovala kdysi v ČR za běžné a normální. Dneska mi některé z nich vadí a vadí mi hodně. Některých z nich si naopak vážím víc než kdy předtím.
Trochu se bojím, že až se vrátím tak někteří lidé a kamarádi na mě budou koukat jinak. Budou čekat člověka, který odjel na začátku roku 2013 a dostanou někoho jiného. Nemůžu ale předstírat, že se poslední dva roky nestaly a neříkat, co si myslím, jen aby mě náhodou někdo za to neodsuzoval nebo mě neměl za namyšlenou pipinu, co všude byla a všechno viděla a pořád mluví o Americe. Už kdysi jsem četla článek, který to skvěle vystihoval a asi bych to nedokázala vyjádřit líp, takže tady ho sdílím: http://matadornetwork.com/community/honzascerny/148/
Úryvek z článku:
,,Když se tě zeptají: „Jak jde život?“, dá ti práci nalézt ta správná slova. Musíš se kousnout do jazyku, abys své okolí neunavoval příběhy a vtipy z tvých cest, kterým, byť se perfektně hodí k situaci, oni neporozumí. Když už se snažíš něco vysvětlit, napadají tě slova a výrazy v cizím jazyce, které by situaci perfektně vystihovali. Bohužel však v tvém rodném jazyce neexistuje ekvivalent."


Možná celý svůj návrat do ČR vidím příliš dramaticky. Četla jsem příběhy pár holek, někdo byl doma rád, někdo se tam už jako doma vůbec necítil. Já se snažím myslet pozitivně. Naplánovala jsem si spoustu věcí. Na jednu stranu se nemůžu dočkat, až začnu své plány realizovat. Na druhou stranu se mi chce brečet a cítím úzkost z toho, že už neuvidím děti - nebo že je neuvidím tak brzy. 
Včera jsem je jela vyzvednout ze školy - chtěla jsem je překvapit. Nejprv jsem jela pro malého -  ten čekal, že ho vyzvedne máma a měli jste vidět, jak se mu rozzářil obličej, když mě viděl. Jsem myslela, že budu brečet :D. A pak mi v autě celou dobu říkal, jak moc je happy, že jsem ho vyzvedla já (a to mi kdysi každou chvíli kňučel, že proč ho nevyzvedne máma). Vysadila jsem ho doma a jela pro holky - malá, když mě viděla, tak běžela k autu, i když měla čekat s ostatními dětmi, dokud ji nezavolá učitelka, že je na řadě :D. Stála u auta a zírala na mě s otevřenou pusou a přitom se usmívala a učitelka musela pro ni dojít, že co dělá, až jde zpátky a ona, že má radost, že mě vidí :D. Takové chvíle by měl někdo točit, protože to musí člověk vidět - ty výrazy v jejich tvářích, aby pochopil..

Dneska jdeme oslavit mé a host mom narozeniny do jedné restaurace. Taky to má být moje goodbye večeře. Těším se i netěším. Bude to těžké.

Proč je tohle poslední článek?
Vím, že příštích pár dnů budu toho mít hodně - oslava, dobalování, rušení karty atd. a nemyslím si, že budu stíhat sem napsat. Taky nechci ukončovat blog tím, že budu psát depresivní příspěvek z ČR o tom, jak nesnesitelné bylo loučení s dětmi, let do ČR atd. Protože i když to bude fajn být zase s rodinou a všemi, taky vím, že mi první týdny bude hodně špatně a bude se mi neskutečně stýskat po dětech, rodině, kamarádkách, kamarádech a San Franciscu - dokud si zase nezvyknu. Přece jen to byly dva roky. Proto jsem se rozhodla blog ukončit už dneska s tím, že mám za sebou nádherné dva roky života, které mi už nikdo nevezme. Mám druhou super rodinu v San Franciscu, která mi můj pobyt tady dost ulehčila, protože byli za všechnu mou pomoc vděční, dávali mi to najevo a mně nevadilo dělat pro ně věci navíc - stejně tak jako by to fungovalo v normálních rodinách, kde si sebe lidi navzájem váží a respektují se.

Končí jedna kapitola mého života (zachycená na tomto blogu), ale nová začíná a s tím i nový blog :). Ti, co mě znáte, víte, že s blogováním jen tak nepřestanu. Nedařilo se mi přispívat pravidelně a občas jsem měla ve psaní delší pauzu. ALE ani jednou za ty dva roky jsem nevynechala na blogu ani jednu důležitou událost. Pokud jsem zrovna nepsala, bylo to proto, že se nic nedělo a nebo se toho dělo až přílíš - a to vše jsem pak dohnala v dalších článcích. Život v ČR se možná někomu nezdá zajímavý, ale může být o něco zajímavější z pohledu člověka, který žil dva roky jinde. Uvidíme, co nový rok, nová kapitola a nový blog přinese. Sama momentálně nevím, co od toho mám čekat.

Chci Vám všem znovu poděkovat za krásné dva roky mimo jiné strávené přispíváním na tenhle blog, za všechny komentáře a emaily, které jsem od Vás dostala. Blog jsem začala v září 2012 - za ty dva roky a tři měsíce jsem zveřejnila 55 příspěvků včetně tohoto. Vzhledem k počtu příspěvků a tomu, že jde o blog psaný o určitém tématu a navíc česky, počet zobrazení, který je k dnešnímu datu téměř 30 000, beru jako úspěch.

Ať už se rozhodnete sledovat můj nový blog (http://positiveandclassy.blogspot.com) nebo ne, přeji Vám krásné prožití Vánočních svátků, šťastný Nový rok a hodně štěstí do budoucna :). Děkuji!


Always and forever,


Mia


Moments I'll never forget..

.. a to je jen hrstka.
Nádherný výhled, Yosemite

LA - Madame Tussauds

LA - Walk of Fame

SF - Golden Gate Bridge

Obří stromy v národních parcích

Halloween 2013

NYC - Central Park

NYC - jízda limuzínou

Vánoce na Floridě

Relax v Puerto Vallarta, Mexico

Plavba do Mexika

Plavání s delfíny

Ve vodě s lachtanem

Houpačka s výhledem na Golden Gate Bridge - v Tiburon, CA

Perníček v Google

Party ve Vegas

Road trip - Bryce Canyon, Utah

Horseshoe bend, Arizona

Antelope Canyon, Arizona

Výhled z Alcatrazu na SF






Follow my blog with Bloglovin

6 komentářů:

  1. Dáš někam odkaz na tvůj nový blog? :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odkaz byl zahrnut v článku, ale už jsem to upravila, aby to šlo lépe vidět :)
      http://positiveandclassy.blogspot.com

      Vymazat
  2. Mio, díky za nový článek a odkaz na nový blog. Čtu moc ráda a budu pokračovat. Hodně štěstí ve všem a šťastnou cestu domů. Markéta

    OdpovědětVymazat
  3. Nádhera, paráda. Díky za všechny články a že jsme to tak trošku mohli prožívat s tebou ;-) za skvělé fotky, inspiraci a přiblížení amerického života :) věřím ti, že to tady u nás doma zvládneš a nezblázníš se z nás Čechů :-D. Taky ti přeju safe flight a měj se hezky ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky děkuju! Snažím se myslet pozitivně a hlavně věřím, že se tady zase brzy podívám. To by mě mělo držet při smyslech :D :)

      Vymazat