Your return flight home has been booked!

Už je to tak. Mám to všechno už na internetu v aupair roomu - přesně kdy letím, v kolik, přes co.. Je divné, že se tak nějak těším?
Šla jsem se známým ven popovídat si o tom všem, o mém stěhování, škole, budoucnosti. Říkal, jak to je terrible, že jedu domů a já se smála a vážně mi přijde, že jsem ready to move on :). San Francisco jako město miluju, ale říkala jsem mu, že tady prostě nemám nic. Jako au pair tady vůbec nezapadám do společnosti, nemám žádné postavení apod. Kdybych tady studovala třeba tak je to už o něčem jiném, ale takhle.. Nemá to cenu. Říkala jsem mu, že miluju, jak jsou lidi pozitivní, ale že většina chlapů hlavně, které jsem potkala tady, jsou až moc shallow = povrchní. I když to je možná dobou, touhle generací a ne Amerikou. Možná přijedu do ČR a zjistím, že to je úplně stejné. Ale o tom se teď bavit nechci.
Další věc je to, že si začínám tak nějak uvědomovat, že jsem připravená se posunout dál, protože se těším na to, až budu zase v novém městě, prozkoumávat okolí, zjišťovat, co kde je. Akorát se bojím, jestli Praha mě v tomhle uspokojí a jestli to tam vydržím aspoň ty tři roky do bakaláře. Spousta lidí preferuje zůstat na místě, nemají rádi změny, nebo aspoň ne nějaké zásadní. Já na sobě začínám pozorovat, že mi změny tady začínají chybět, že už SF znám a chci zase poznávat něco nového. Miluju cestování, o tom žádná, ale bydlet v tom městě je mnohem lepší než tam strávit jen pár dnů na dovolené. Člověk má šanci to místo a lidi poznat a působí to na něj pak úplně jinak. Mně se teď v hlavě pořád jen promítá, že jsem done here and ready to move on. Nejraději bych skočila po nějaké jiné příležitosti v zahraničí, ale ještě není ten správný čas. Teď mě čeká příprava na přijímačky a bakalář, s trochou štěstí snad budu v Praze. Prahu neznám tolik, takže zase budu mít co objevovat. Doufám, že vždycky o prázdninách si střihnu nějaké work and travel v USA a tím způsobem se tady zase podívám a kouknu za dětmi :). Děti mi budou chybět, ale zase být au pair už mi tady nic nedává. Myslím, že jsem z toho získala co nejvíc, co jsem mohla a budu odjíždět s krásnými vzpomínkami, novými názory, chytřejší, dospělejší a samostatnější.

Návrat do ČR:
Oficiálně ve čtvrtek 4. prosince odlítám ze San Francisca přes Švýcarsko. V Praze budu v pátek 5. prosince večer. Buď pojedu domů hned a nebo tam přespím a pojedu domů pak v sobotu.

Moje cestovní plány:
Jak jsem psala v minulém článku, měla jsem něco v plánu na podzim. To definitivně teď padlo. Abych byla konkrétní. Na podzim roku 2012 jsem poznala v Amsterdam K. Je to super holka, byla to super kamarádka a moc mi pomohla. Původně je z Kanady a bydlí tam - ve Vancouveru. Plánovala jsem ji navštívit od té doby, co jsem tady přijela. Pořád jsem něco měla, tak jsem si říkala, že to nechám na podzim. A teď jsem zjistila, že ona odlítá v září zase do Amsterdamu a bude tam až do Vánoc :/. Takže návštěva v Kanadě padá, protože to už nestihnu a hrozně mě to teda mrzí. Dále v ČR budu na začátku prosince. Budu mít spoustu zařizování, 13. jsou už první testy a já se budu muset učit a nevím, jak bych stíhala jet do Amsterdamu a navštívit ji ještě rychle před tím, než odletí. ALE zatím to nevylučuju, spíše mě ta myšlenka láká víc a víc, jen nevím, jak to udělám časově. Musím to zkusit ještě nějak vymyslet :).
Během mého cestovního měsíce zatím nic určitého v plánu nemám. Kdyby se něco vyskytlo, určitě dám vědět.

Došlo mi až teďka, že během mého volna bude BLACK FRIDAY. Loni jsem byla s rodinou během toho na Floridě, takže jsem to tak nějak propásla, ale letos si to hodlám užít.
Pro ty, co neví, co to je.. Možná si matně vzpomenete, že na konci listopadu každý rok ve zprávách ukazují davy lidí stepující v nekřesťansky brzkou ranní hodinu před obchoďáky. Bývá to právě na black friday, protože to je jediný den v roce, kdy všechny obchody mají neskutečné výprodeje a slevy na všechno. Takže já budu mít stejně volno, budu tady sama, takže od teď si už nic nekupuju a budu se šetřit na tohle :D.
Jak to všechno odvezu domů? Já nevím. :D Už teď mi ségra s mamkou vzaly domů věci a já stejně asi nebudu schopna se sbalit jen do dvou kufrů. Příští víkend budu pracovat, ale ten další mám v plánu se sbalit na zkoušku a uvidím, kolik kufrů budu potřebovat. Některé holky odsud posílají domů balíky s věcmi dopředu, kterým to trvá ale hrozně dlouho. Nicméně, pokud toho budu mít až moc, tak to je taky možnost.

Je neděle večer. Zítra ráno jedu do Napy ze SF vyzvednout dětičky z takového centra, kam chodí na dvě hodiny denně procvičovat věci do školy. Pak s nimi budu celý týden v Napě a v pátek já a děti pojedem do SF. Hm zůstává v Napě (má tam nějakou akci), HD bere holky na víkend na nějaký každoroční father-daughter kemp, co pořádá škola od holek a já budu s malým :). Teď ten čas s dětmi ani neberu jako práci, více si to užívám, i když občas oni ví, jak mě vytočit. Někdy jsou ale zlatíčka. Nedávno se mě malý ptal, jestli jsem ten den vypila dost vody a že bych měla pít víc :D. Měl starost o mě zlatíčko :). Protože je zvyklý, že mě každý den vidí s mojí water bottle. Vypiju toho hodně za den a zrovna ten den jsem moc nepila a hned si všimnul :).
HM ví o tom, že mám letenku. Vybíraly jsme datum spolu, ale děti zatím asi nic netuší. Brzy HM bude muset hledat novou au pair a oni na to přijdou. Jsem celkem zvědavá na jejich reakce.

Story nakonec o tom, jak jsem si zahrála na tooth fairy (zubní vílu)
Byla jsem pár dnů s malými sama dobrovolně, přes den měli kemp tak se to dalo a malému se začal hodně viklat zub. Dvojčata ještě věří v tooth fairy a po tom, co mi o tom zubu malý řekl, jsem se jen modlila, až to vydrží, než přijede HM. Malý byl nadšený a naopak chtěl zub co nejdřív ven a se mnou to málem seklo, když mi oznámil, že už je venku :D. Malý napsal vzkaz pro tooth fairy a dal si ho na noční stolek společně se zubem. Já jsem se spolčila s nejstarší a zatímco dvojčata spali v jednom pokoji, jsem googlila nějaké dopisy od tooth fairy. Podle instrukcí od HM jsem mu měla něco napsat ozdobným písmem s kudrlinkama a dát dva dolary :D. Konečně jsem našla hezkou básničku a nejstarší se nabídla, že ji přepíše kudrlinkovým písmem a nakreslí obrázek. Tak jsme teda na tom pracovaly hrozně nenápadně, aby to nikdo neviděl, kdyby náhodou se jedno z dvojčat probudilo a přišlo do pokoje. Pak jsme se vplížily k nim do pokoje, ujistily se, že spí a vzaly zub a dopis od malého a nechali tam dopis od tooth fairy a peníze :). To byla mise :D. Malý za mnou ráno přiběhl celý nadšený a šťastný, že za ním přišla v noci tooth fairy :).
Takové věci mi dělají hroznou radost :)